Mládí neznamená nějaký úsek života, nýbrž duševní postoj.
Je výrazem vůle, síly představivosti a síly citů.
Znamená vítězství odvahy nad zbabělostí,
touze po dobrodružství, nad sklonem k pohodlnosti.
Člověk nezestárne, protože dosáhl jistého věku.
Člověk zestárne, když se vzdá svých ideálů.
Léta sice poznamenají pokožku, odvržení ideálů poznamená duši.
Předsudky, pochyby, obavy a beznaděj jsou nepřátelé, kteří nás pomalu tlačí dolů k zemi
a udělají z nás prach ještě před smrtí.
Mladý je ten, kdo se ještě umí divit a pro něco nadchnout.
Kdo se ještě jako zvídavé dítě ptá: „A pak?“ Kdo vyzývá život a těší se z jeho hry.
Jste tak mladí, jako Vaše víra. Tak staří, jako Vaše pochyby.
Tak mladí, jako Vaše naděje. Tak staří, jako Vaše sklíčenost.
Zůstanete mladí, dokud jste schopni vnímat krásu okolí, dobro a velikost:
poselství přírody, bližních, nepochopitelného.
Jestliže Vám jednoho dne srdce rozleptá pesimismus, rozpoltí cynismus,
pak ať se bůh smiluje nad Vaší duší – duší starce.
– Marcus Aurelius –