Zelené knížky padly na velmi „úrodnou“ půdu a velmi účinně na nás zapůsobily. Bylo tam slíbeno zdarma tolik zázraků a s takovou autoritou, že obyčejný důvěřivý průměrný Rus nemohl odolat. Podvod a manipulace vědomím v zelených knížkách byly provedeny velmi profesionálně a tomu mohl odolat jen dobře informovaný, pozorný a zkušený člověk. Takže moje žena a já jsme neměli šanci na odpor proti zelené diverzi, profesionálně provedené odborníky ve svém oboru.
Stejně jako všichni ostatní lidi, kteří byly chyceni na zelenou udičku, jsme uvěřili, že jsme konečně našli to, co jsme dlouho hledali – správný smysl života a nijak zvlášť obtížnou cestu k jeho dosažení. Skutečnost, že žít v přírodě v čistém prostředí je lepší, než ve špinavém, zaprášeném a hlučném městě, jsme věděli i bez Megreho. Ale všechno ostatní, s čím jsme se setkali v zelených knížkách, bylo pro nás zcela nové, nebývalé a dokonce vyvolávalo silné pozitivní emoce! A to je to, na co jsme byly chyceni. Samozřejmě jsme se pokusili analyzovat informace z těchto knih, ale měli jsme malé znalosti a na internetu o zeleném fotografovi také téměř nic kritického nebylo.
Ale protože jsme byli dospělí a dost opatrní lidé, proto, velké „hlouposti“ jsme už dávno neprováděli. Na konci roku 2004 jsme našli dobrý a levný pozemek, koupili ho a začali vytvářet malou zahradu, pomalu budujíc nový životní styl a bedlivě sledujíc vše, co se nám dělo. Některé detaily tohoto krátkého období našeho života je možné přečíst a naleznete to v podsekci „Začínáme žít“ oddíl „Splněný sen“ na naších stránkách „Poradce“. Jsou tam uvedeny i některé naše závěry (říkali jsme jim „Naše probuzení“), které jsme získali v době žití v tomto pro nás novém prostředí.
Dost rychle jsme zjistili, že ve skutečnosti na Hektaru se neděje nic z toho, co slíbil Megre ústy Anastásie a zelená myšlenka začala ztrácet v našich očích přitažlivost. Samozřejmě, přispěla k tomu velmi těžká práce rolníka, kterou jsme se museli se ženou nějaký čas zabývat. Ale to nebylo určujícím faktorem pro naše vystřízlivění. To vše pisatelé zelených knížek předpokládali a rychle seskočit z jejich háku téměř nikdo nedovedl.
Po odpočinku jsme přemýšleli o tom, co se stalo a započli jsme kampaň proti zombírovacím knížkám všech odstínů a barev. Na radu N. Levašova jsme se nejprve pustili do Bible. Více než půldruhého roku jsme jí podrobně studovali a závěry průběžně publikovali v bulletinu „Analyzujeme bibli“. Pak jsme zpracovali nashromážděné údaje, doplnili je a koncem roku 2008 napsali svoji první knihu, která měla název Biblické obrazy, aneb, co je to Boží milost. Knihu jsme nabídli k volnému stažení na Sovetniku. O něco později byla vydána několikrát na Ukrajině a v roce 2011 byla vydána v Rusku nakladatelstvím „Mitrakov“ velkým počtem kusů.
Analyzujíc Bibli jsme ani na okamžik nezapomínali na zelené knížečky a na podzim roku 2007 začala kampaň „Odplata„. To je vtip. Ve skutečnosti jsme začali střízlivě analyzovat knížky Megreho a výsledky našeho pátrání publikovali v jiném našem týdenníku Rodová osada. Obohacující zkušenost. Práce trvala jen něco málo přes 3 roky a přinesla nám velkou morální satisfakci, ačkoliv byla dlouhá a nepříliš jednoduchá a velmi nepříjemná. V posledních dnech roku 2010 jsme dokončili analýzu zvonících knížek zeleného Megreho. Po zpracování získaných materiálů jsme nakonec vydali druhou knihu s názvem Speciální operace „Zvonící cedry z Ruska“, která je k dispozici čtenářům od 04. 11. 2011.
V této knize jsme popsali ty, kdo vlastně psali zelené knížky, vypočítali jejich skutečné cíle, upozornili na řadu způsobů klamání a manipulace vědomí, uplatněné autory tohoto dokumentu. Samozřejmě, že provinční fotograf Vladimír Puzakov (později si dal zvučné jméno Megre) nebyl schopen vytvořit takové přemýšlivé, sofistikované a profesionálně provedené ideologické zbraně. Fotografové většinou nemají potřebné odborné znalosti, aby něco takového dokázali. Nepodařilo by se mu zveřejňovat a tisknout „své“ opusy v tak šíleném množství. Za vším je vidět silná a dobře financovaná organizace s dobře vycvičeným personálem a dobře definovanými úkoly.
Profesionální úroveň prezentace velkého množství nepravdivých informací a vysoká zombie kvalita, působící na čtenáře, nás vedly k závěru, že tyto knížky psali lidé, speciálně připravení pro tento účel, které jsme pokusně nazvali „mnichy“, nebo spolupracovníky oddělení podvodu a špinavých triků.
V tomto procesu jsme viděli, že zelení spisovatelé šli po dlouho známé a dobře vyšlapané cestě klamu a utopie (utopie – místo, které neexistuje, tj. výmysl, podvod). Technologie tohoto případu je poměrně jednoduchá a poměrně přímočará: u čtenářů pomocí jednoduchých manipulací vyvolávají určité emoce, tlačí je nekriticky přijímat informace, důvěřovat autorovi a přijmout všechno na víru, ve skutečnosti bez jakýchkoli důkazů.
Proto, aby čtenáři okamžitě nevychladli a nezačali, bože chraň, přemýšlet a analyzovat co čtou, množství lží se postupně zvyšuje spolu s úrovní nepravděpodobnosti předloženého materiálu (na konci 10. knihy se cedrolháři zapletli do toho, že lidi budou mít i možnost létat do vesmíru na vlastním Hektaru!).
To je také dlouho zavedený a velmi účinný způsob podvodu. Naletí na něj i spousta slušných lidí, nezkušených v nemorálností současné společnosti, pilně poškozené mentálním virem parazitismu.
Cíl všech těchto zelených aktivit je velmi jednoduchý, ale přesto nechutný! Knížky série „Zvonící cedry Ruska“ se snaží silně klamat a přinutit se odpojit od zbytku života společnosti. Snaží se nás přinutit, abychom si masově stavěli bydliště na volných a nevhodných pozemcích daleko od civilizace a tam bojovali o přežití v podmínkách fyzického primitivního zemědělství.
Samozřejmě, že téměř všichni, kteří se snaží řídit radami Megre a výmysly Anastásie a rozhodnou se živit sebe a svou rodinu vlastníma rukama na jednom hektaru půdy, si velmi rychle uvědomí, jak cynicky a krutě byli podvedeni! Ale k tomuto pochopení může dojít za několik let života (nejlepších let), a „vrátit se zpět“ již nebudou moci. A podvedení „vlastníci pozemků“ budou muset celý život tvrdě pracovat, jen aby měli jídlo. A o skutečné civilizaci a duchovním vývoji si budou v lepším případě číst jen v jiných knihách, nebo na internetu.
Ale to všechno nebude trvat dlouho. Za nějakých 15-20 let nebude ani stopy po vlastnících půdy v „prostoru lásky“, ani samotných „prostor“. Informace o tom je již dlouho známa a důsledně se provádí. Například, již dobře známý Plán 2030 obsahuje snížení podílu obyvatelstva v produktivním věku v r. 2016 v Rusku na polovinu v porovnání s rokem 2000 (na toto je zaměřen program „plánování rodičovství„, účelové orientovaní mladých lidí na kariéru místo vytvoření rodiny, „bezpečný sex“ a potraty jako samozřejmost).
– Nucené snížení světové populace. – Zrušení „všeho, co rozděluje lidi“ (národní, kulturní a náboženské pozadí). – Zničení národního státu. – Převod lidi do jednoho unifikovaného (a pravděpodobně čipovaného) „lidstva“ pod kontrolou „světové vlády“.
Odkazované materiály jsou jen jedním z aspektů toho, co se doopravdy děje na naší planetě. Nemáme to v pořádku mírně řečeno. A skutečnost, že mnoho nevíme a nechápeme, nám nepomáhá, ale silně nás poškozuje.
Žít způsobem „nevidím neslyším“ je po nějakou dobu možné, ale ne na dlouho. Nepřátelé nikomu a nikde nedají pokoj. V rámci plánu („světová vláda“) se snížení lidské populace v první řadě dotkne lidí bílé rasy, proto právě proti nim je vedena neúprosná, totální válka po mnoho stovek let. Proto ani na hektaru, ani v tajze mimo vyšlapané cesty, nebo v kosmu, kam někdo chce odletět na „biologické lodi“, nikdo nemůže uniknout bez úhony. To vše je skutečný cynický a krutý podvod.
toto je adresa, na které jsou moje foto z rodové osady začátkem října 2008, která měla 6 let své existence. Jak vidíte žádný zázrak to nebyl. Lidi byly nádherně čistí a vstřícné. Hodně práce je čekalo na osadě, ale zaměstnaní většinou byly mimo, takže v Systému. Jinak by se neuživily ani náhodou. Jen podnikatel měl patrový dům, a v podstatě to měl jako chatu. Nebyla jsem nadšena z toho, co jsem viděla. Dojezd posledních 12km více se podobal tankodromu. Na nákup potravin a všeho ostatního musely jezdit dost daleko. Elektřina byla, měly tam internet. Žit bych tam nechtěla.
Budu se snažit odpovědět na otázky, které jsem zaregistrovala v diskusi.
Knížky jsem samozřejmě četla a byla nadšena a dokonce jsem je chtěla překládat a proto jsem napsala Megre dopis, odpověděl mi, že už se překládá. S překladatelkou Valentýnou jsme byly v kontaktu. Také jsem se podílela na propagaci a prodeji knih do 6.knihy, kterou Megre přijel křtít do Prahy a pak do Ostravy.
Můj dopis se dostal k jeho spolupracovníkovi kvůli tomu, že jsem chtěla pomoc zdravotní pro … Rada byla poskytnuta, ale byl tam i dovětek, že ve skutečnosti to je jiné než v knihách, dokonce nedoporučoval kupovat produkty z fondu Anastásia a že od Megre odchází a abych mu už nepsala, že nebude odpovídat. Tohoto varování v důsledku svého nadšení jsem nedbala a také jsem o tom nikomu neřekla, začalo mně vrtat v hlavě až po 6.knize, kde se mi něco nelíbilo a přestala jsem knihy prodávat u sebe doma, také mi už vadila ztráta soukromí a počítaní peněz.
Když Megre byl u nás doma, nejvíce povídal s manželem, on je také i zahrádkář a postávaly u našeho cedru (manžurského, tedy z tajgy u Vladivostoku, kde je moje rodiště). Manžel dobře mluví rusky, také studoval v Moskvě. Napočítaly, že cedru tehdy bylo 23 let, ale nerodí oříšky dodnes. Megre preferoval manžela, že muže mluvit právě s cizincem pro něho.
Co se tyká knih, tak první tři byly podle mne napsány jiným autorem, možno právě tím, který od Megre odešel, byl to léčitel a také hodně informace by mohly pocházet od něho. Knihy byly psány jiným jazykem, často se rýmovaly a energeticky byly nabité tak, že při držení a čtení knihy jsem viděla auru na svém prstu. Kniha mě zaujala hned právě tím, že jsem se dovídala, proč o cedru se u nás mluvilo vždy s úctou a jsem nechávala léta posílat poštou oříšky a šišky cedru.
Zaujaly mne i informace o dolmenech, a byla jsem u nich dva krát. Po druhé v r. 2008. Tam v Gelendžiku, tj. je u Černého moře, ne na Sibiři, jsem ověřovala informace a také jsem tam potkala dvě s neuvěřitelnými schopnostmi ženy, nejméně co prováděly tak očistu průchodu a domlouvaly se s kameny i dolmeny. Nemohla jsem jím neuvěřit, když mi řekly, že Anastázie neexistuje, že jsou to jen posbírané informace do jednoho obrazu a vůbec nesdílely mé nadšení nad ní. Také pater Alexander nám řekl, že takových jako Anastázie je na Sibiři plno.
A takže tu platí právě to, že Anastásie existuje pro toho, pro koho existuje. A tohle ani není hlavní problém, ale o informacích, které jsou někdy pravdivé a někdy méně nebo vůbec a to se stává.
Hlavním tématem v knihách opravdu je stálé do kola vnucované téma rodových osad. Nám Slovanům by nemělo vůbec vadit slovo rodové. V budoucnu asi to tak bude, ale asi za jiných podmínek vnějších. Já pro sebe beru z knih ty informace, které jsou v souladu s mým záměrem. Rodovou osadu v tomto životě nestihnu, nejsou pro to podmínky.
Jinak jsem ráda, že několik let mě tyto knihy inspirovaly a dokonce vzala jsem to tak vážně, že když se mi nepodařilo napoprvé se dostat na horu Svaté Niny, tak jsem tam jela podruhé a překonala jsem hodně překážek, abych se tam dostala právě v den svých narozenin a sama, a tam jsem komunikovala se živly.
Děkuji jím.
Knihy jsem sice nečetla, ale když mi byla jedna nabídnuta kamarádkou odmítla jsem, ani nevím proč. Nyní už vím, že moje intuice mě asi upozornila předem.
Zajímevé. Co se týče zmíněných knih, spoustu lidí se nechá lehce ovlivnit čímkoli. Zdali dotyčná osoba existuje/ovala, či ne, ví jen ten, kdo knihy psal. Mi osobně ale spíše ten humbuk kolem přijde jako skvělý marketingový tah, který má podpořit prodej výrobků z cedru. Ale v tomto případě mi nepřísluší soudit.
Zaujímavé, že táto kniha sa práve dostáva do rúk luďom, čo sa už dlhšie vedia podľa intuície rozhodovať a tak prišla aj ku mne. . . . v tomto článku nevidím jediného dôkazu, že je v knihách klamanie a zavádzanie…. Niekto začal takto žiť, nevyšlo mu to, pretože urobil isto dáke chyby a teraz toto celé očierňuje. . .
Treba viac srdcom a nie rozumom a logikou premýšlať.
Ani len ten link na fotografie od Niny nie je funkčný…
p.s. Poznám osobne ľudí, čo takto žijú a tešia sa zo života, zo slobody
[3]: Nevím, nakolik je vaše reakce směrována mi osobně a nakolik píšete názor obecně. Každopádně, na počátku článku je jasně napsáno, že je zde umístěn víceméně pro zajímavost, jelikož nabízí jiný pohled na "opěvovanou" sérii knih.
Je vidět, že jste zde poprvé a nestihl jste si přečíst mé vlastní články, jinak by jste nehovořil o "myšlení-nemyšlení" srdcem. Já klidně na rovinu řeknu, že vedení svého srdce vnímám a řídím se jím, jako málokdo. Knihy beru tak, jak jsem zmínila a o existenci Anastasie spíše pochybuji. Ale to je pochopitelně pouze můj osobní pocit, který nikomu nevnucuji.
Děkuji za upozornění ohledně odkazu, před a po vložení byla jeho funkčnost samozřejmě ověřena. Proč nyní odkazuje pouze na hlavní stranu mi není známo, fotografie tam jistě i nadále jsou. Prozatím jsem je nenašla, ale pokud mi zbyde více času a podaří se, okamžitě odkaz změním.
Děkuji za Váš názor.
[3]:Taktiež nechápem, ako môže niekto publikovať názor iného človeka, o knihách, ktoré sám nečítal! Ak to má byť fér, mal by komentovať len ten, kto knižky prečítal. V tých knihách je pre ľudí lne dobro. Áno, je pravdepodobné, že sa takých rodových osád, o ktorých písala Anastasia nedožijeme, ale veď niekto tie rodové osady musí začať tvoriť. My ich musíme začať tvoriť, pre naše deti, ich deti,…. Aby oni žili v nádhernom obraze, ktorý stvorila Anastasia. A mimochodom, už sa to deje 🙂
[5]: Rozumím, že to nechápete. Jelikož někdo, kdo zmíní, cituji: "…, že sa takých rodových osád, o ktorých písala Anastasia…" ani rozumět nemůže. O tom, zdali zmíněná existuje vůbec nevíte, přesto její existenci papouškujete, jako hotovou věc, jen proto, že to někdo napsal v knihách.
Vy jste přesně ten typ, který, pokud někdo napíše dejme tomu, že má na nose oranžového trpaslíka, jež mu, pokud ho polechtá za uchem splní jakékoli přání, hezky toto tvrzení okoření různými příběhy, které si vymyslí a podá je důvěryhodným způsobem, tomuto dotyčnému uvěří a bude tento blud papouškovat dál.
Na existenci a vytváření osad názor mám, to je trochu jiné téma, ale prozatím jej publikovat nebudu, až přijde čas.
O Anastasii a pravdy o tom, zda existuje, či ne, ví jen ten, kdo zmíněné knihy psal. Vy to rozhodně nejste, čili prosím netvrďte, že existuje…
Četla jsem podstatnou část první knihy a obrázek si udělala, více k tomu nepotřebuji.
Proč jsem zde vložila tento článek je jasně napsáno na jeho počátku…
Přeji hezký den 🙂
Prečítať časť prvej knihy a na základe toho napísať článok plný spochyňovania je ako naučiť sa počítať do päť a napísať článok o matiemetike ako o vednom odbore. Nie je vôbec podstatné, či Anastázia je skutočná alebo nie….ale dôležité je to, čo tou knihou autor prináša….samozrejme, že mnohým nevyhovuje, lebo učí ľudí ako sa postaviť na vlastné nohy, ako ignorovať sytém a ako vybudovať lepší svet…te kto čo to už vyskúšala funguje mu to je dôkazom, že to, čo v knihe je uskutočniteľné…a to je jediná dôležitá vec….
[7]: Tak jsem si s odpovědí pro Vás počkala, jelikož některé záležitosti potřebují svůj čas a zeptala se svého Já, zdali jí mám věnovat svůj drahocenný čas. Bylo mi řečeno, že ano, čili píši.
1/ Jak je zmíněno, četla jsem podstatnou část 1. knihy. A nyní si položme otázku: Kolik dílů má tato kniha, 7,8? Pokud tedy vezmeme v potaz, že 8 dílů je 100%, pak, jelikož jsem četla de facto 1 svazek, měla jsem možnost udělat si obrázek zhruba ze 12, 5% celkového díla. Což je dost na to, abych si vytvořila názor. Na energii, na osobu, která toto dílo psala i na zákulisní podtext, který na první pohled není patrný. Navíc, v rukou jsem měla téměř všechny tyto díly, čili jsem mohla vnímat energii, která z nich plyne. Ano, jsou lidé, kterým někdy stačí určitá část a "vědí".
Pro srovnání je to totéž, jako by si na mých stránkách z celkového počtu dejme tomu 300 mých vlastních článků někdo přečetl 37 z nich, což je také cca 12,5%. Z každého projevu plyne energie toho, kdo jej napsal. Z tohoto projevu si lze udělat závěr. A z 37 článků, což je dost a které píši otevřeně a upřímně (což nedělá každý) si již každý může vytvořit závěr o mé osobnosti. Vcelku jednoduché.
Co se týče knih o Anastasii, ani v první knize, ikdyž je krásně napsána a obsahuje silnou energii není absolutně vše ok. Mohl zde být sice "dobrý" záměr, ukázat lidem "cestu", ale v zákulisí je ještě něco, co tam nesedí. A poslední svazky, tak to je úplně slabé. "Celé" toto dílo má ještě zákulisní podtext, díky čemuž pro mne není zajímavé, je mi líto.
Kdyby jste dala na mé doporučení, kde odkazuji na původní článek a plno různých odkazů, nyní bychom zde možná nic nemusely řešit. 🙂
Svůj názor na rodové osady mám, ale prozatím není důvod je psát.
2/ Krásně jste si nastavila zrcadlo, všimla jste si? Píšete, že jsem přečetla část knihy a na základě toho napsala článek plný zpochybňování. Ale mi NENÍ známo, že bych napsala nějaký článek. Já jsem pouze vložila článek člověka, který píše své názory na toto téma. Tím jsem v podstatě jen ukázala, že jsou i lidé, kteří mají jiné názory, než ostatní, poskytla jsem pouze jiný pohled na věc, a to POUZE pro zajímavost. To však nutně nemusí znamenat, že s tímto názorem plně souhlasím. Což VŠE zmiňuji na počátku tohoto článku. Kdyby jste řádně četla a přemýšlela, tak něco takového nemůžete napsat. Mne z něčeho kritizujete, přitom sama čtete velmi povrchně.
3/ A mimo to, komentující pod nickem "evolet", zde do komentářů již byla několikrát nahlédnout, jak včera, tak dnes, čili není vyloučeno, že spolu máte "něco" společného. Něco mi říká, že jste "dívenka", která má prázdniny, a v této následnosti spoustu času, čili se tak trochu "baví"…
Dovolím si malou radu a doporučení: Projděte si mé stránky, je zde mnoho mých vlastních článků a uděláte si závěr o mé osobnosti. A řeknu upřímně a na rovinu: Nemám se za co stydět.
Zdali tak učiníte, či ne, je již samozřejmě jen na Vás.
Takže, přeji pěkné prázdniny.
Popírat existenci Anastázie je stejné jako popírat existenci Boha. Protože je používán stejný argument, jako argument mnoha odpůrců Boha a to ten, že "pokud si na to nemůžu sáhnout, neexistuje to".
Osobně vůbec nevím, zda žena Anastázie, žijící v tajze popsaným způsobem, existuje.
Pro mě jsou v knihách podstatné informace, které vedou člověka k zamyšlení se nad "moderním" způsobem života.
Naštvanost, že "to na tom hektaru vůbec nerostlo jak bylo slibováno v knize" pramení jen z našeho "civilizovaného" zvyku mít všechno rychle, ideálně hned. Mně osobně to přijde směšné, usuzovat z vlasního neúspěchu, že je to celé (knihy a ideje v nich)podvrh a blábol. Dítě se taky vyvíjí v těle matky 9 měsíců a výsledek vidíme ve skutečnosti nejen až po porodu, ale po celý život onoho dítěte, protože ani početím, ani porodem není zakončen rozvoj onoho dítěte. A tak stejně je to v přírodě. Navíc jsem nedávno sama koukala na spousty informací, které jsem dostala od jednoho staršího kamaráda, jehož děd byl sedlákem, který svého vnuka učil jak sadit ovoce a zeleninu na záhonech smíšeně, aby se navzájem podporovaly a chránily se i před škůdci (pamatuji si, že jednou z těch informací bylo, že mezi jahody patří česnek a mrkev). Takže když se člověk, jež žil leta ve městě a nikdy se nezajímal o hospodaření a zahrádkaření pustí bez potřebných znalostí a trpělivosti do budování zahrady, musí to probíhat tak, že je překvapený, že ono to nejde až tak samo jak očekával.
Osobně vnímám potřebu začít tvořit Rodový statek, ale ne pro sebe, ale pro potomky, kteří pak budou sklízet plody mého vlastního úsilí. Potomky vzálenější, tedy vnuky, pravnuky…
My jsme ale tak zblblí tím, jak je nám vše servírováno pod nos rychle a ideálně hned, že už neumíme prožívat životy ve stejném rytmu jako skutečná příroda.
A jestli je v knihách hodně smyšleného? No a? Kdyby to byla jen strohá apelace na způsob života, jaký vedeme a nabádání ke změně, nikoho by to nebralo, knih by si všimlo jen pár lidí a ne davy, které se díky těmto knihám začaly opravdu zamýšlet nad tím, jakým způsobem žijeme.
Ehm, kdyby nebylo možné žít "tím přirozeným způsobem života, který je v knihách popisován", myslím, že by nemohly ještě v našich časech existovat moudré národy, které se nenechaly vtáhnout do "sysému". Viz například nekontaktované indiánské kmeny v Amazonii, které si velmi moudře drží nár, rádoby civilizované, od těla.
A tož tak, toť moje vyjádření k tématu.
Ako vidim, tak clovek ktory pisal o svojom rodovom statku,tak toho nemal vela nastudovane o permakulture(bohuzial) Pretoze ta je velmi dolezita pre to aby sa clovek na svojej zahrade nezodral!!! Permakultura, je veda daleko starsia ako knihy Anastasia a funguje.Vo svete je vela uznavanych odbornikov na permakulturu ako Bill Mollison, Sepp Holzer znami je aj Jaromir Svoboda ci dcera priekopnika v tomto obore v Ceskoslovebsku Patricia Cernakova. Takze ked sa clovek dostane cez problem potravinovej sebestacnosti pre rodinu(ten sa da "prekonat" uz na cca 250 metroch aj ked tam to je drina. Preto hektar, tym clovek necha viac na prirodu, ale ziadne strachy 🙂 na 10 000 metroch stvorcovych sa toho aj tak dost urodi)A teraz taka mensia uvaha na zamysleie(pouzite sedliacky, selsky rozum) Kedy je clovek biorobotom,zombie? Ked zije na svojom pozemku ktoru sa o neho postara a tym ma cas na rozmyslanie,meditovanie a podobne(to su ti co tu boli spominany ako odtrhnuty od spolocnosti)
Alebo vtedy ked zije v spolocnosti pekne do nej zapada(ako do stada)rano vstane ide do prace, podvecer pride domov zniceny s myslinkov uz len 30 rokov a hypoteka je splatena. Mimochodom rodina je v tomto pripade v najlepsom pripade tolerovana a ze je takychto pripadov v dnesnej spolocnosti vacsina ani hovorit nemusim.Odpovedzte si na to sami:-)
Este cosi malo lu kniham od Nikolaja Levasova ak ich tu niekto cital, tak vie ze ak Anastasia je utopia, tak potom jeho knihy budu pre niekoho utopiou na druhu. Ja osobne som cital knihy od Megreho aj Levasova a knihy sa doplnaju. Utopia je vec pohladu to co je pre jedneho utopio je pre druheho nieco realne. Rozdiel medzi tymito osobami bude v tom ze jedna ma uz sirsi rozhlad a nezavrhuje veci a druha zas opacne 🙂
Ahoj. Přečetl jsem knihy jak Megreho tak Levašova i spousty jiných. Mám zažito hodně záležitostí z duchovního světa v tomto životě, proto se nenechám až tolik knihami ovlivňovat. Osobně si myslím, že "lézt zpět na stromy" nebo do "lesa" již není až tak možné. Netvrdím, že pro všechny, někomu to vyhovuje a je spokojený v lese a někomu ne. Je vytvořena i jiná cesta pro duchovní i životní růst. To co je popsáno v knihách od Megreho již bylo zažito za tzv. védického období jak popisuje Megre. Můj názor je ten, že se védové začali nudit:), jelikož vše "na stromech v lese" poznali. Nyní se něco změnilo, už nebude další formát(slovo z IT, když nefunguje systém tak format c: a nainstal. znovu operačního systému) lidstva jak již několikrát proběhl. Planeta zažívá něco nového a my v tom jedeme také a lidská mysl je tažnou silou toho všeho, vlastně sami jsme si to vybrali. Vidím to na nové technologie (které nebudou zatěžovat a plundrovat planetu a ničit zdraví všemu živému) typu generátor volné energie atd. Myslím, že až tohle přijde(brzy), zmizí peníze, jelikož veškerou energii i lidskou máme převedenou na prachy a dále dojde ke spojení lidstva jako celku a následný posun lidského vědomí kde budeme zažívat něco nového. Někdo prostě bude chtít být v lese a někdo se podílet třeba na nějakém technologické vývoji a někdo třeba cestovat vesmírem. Každý bude dělat co ho baví a dostane k tomu vše co bude potřebovat zadarmo. Zdokonalovat se to bude předáním další generaci na syny a dcery a tím, že to baví výsledný produkt bude skutečně kvalitní. Každá bytost ve vesmíru chce být šťastná. A co to vlastně znamená "šťastná"? No žít život tak jak si představuji na základě svých předešlých zkušeností s dalším růstem a tvorbou bez omezení a překážek. Ve skutečnosti nic není dobře a nic není špatně, obojí je zkušeností a prostě to je. A důležitou věcí jak bylo v knihách Megreho zmíněno xxxkrát je zachovat a spoluvytvářet životní prostor, ale nemyslím, že to musí být jen "les". Důležitý je prostor nezničit na čemž stále usilovně makáme:). Planeta už formát neudělá, když to teď poděláme tak zanikne celý náš vesmír. Osobně jsem v tomto optimista, vyvážíme dualitu(špatnéxdobré, přírodníxtechnické, fňxbž….) a posuneme se dál k nové zkušenosti.
Pěkný den, pěkný věčer, pěkný týden, pěkný měsíc, šťastný rok a šťastný život:)). papa.
Přijde mi poněkud naivní myslet si, že když založím rodový statek automaticky tím získám schopnosti popsané v knihách a nedivím se vašemu obrovskému zklamání. Pokud by to totiž stačilo – naši prarodiče, kteří po generace dědili svá hospodářství, by těmito vlastnostmi již dávno disponovali. V knihách je popsána část schopností, které již máme, ale nevíme o nich a neumíme je používat. Některé z nich se lze naučit (znám takové léčitele) aniž musíte žít někde v přírodě. Nicméně život na rodovém statku, tedy v překrásné živé a relativně bezpracné zahradě, je poněkud lepším systémem než poslušný otrok na poli, v továrně nebo v kanceláři u počítače, kde cílem jeho snažení je vydrancovat přírodu a vyrobit toxický odpad, který nikdo neumí zlikvidovat. Přeji všem aby budovali překrásné rodové statky !
Nieje podstatné či Anastasia existuje , dôležité je že začať rozmýšľať nad tým kam tento spôsob života speje. A skúsiť trošku prispieť k lepšiemu. Napríklad zbytočne neprodukovať odpad, zmeniť stravovacie návyky atď.
[3]:PEKNÉ ROZPRÁVKY.
nemyslím si, že žít podobným způsobem je utopie a vystřízlivění, jak píše autor komentáře. Neznám ani jeho pohnutky k jeho napsání a upřímně, nepotřebuje je k životu znát. Četl jsem pouze Desátou knihu, ke které jsem se dostal v jiných souvislostech a při hledání spíš filozofických odpovědí.
Rád bych ale uvedl příklad lidí z Česka, kteří si podobný způsob života zvolili a. Posuďte sami .https://dvojka.rozhlas.cz/byt-ostrovanem-uprostred-lesa-je-stesti-rika-o-svem-energeticky-sobestacnem-dome-7481951 a dále https://www.youtube.com/watch?v=qwZW6dC_mmw