– Pěkný Film Hlína – Dirt > návrat k sobě

Je opravdu krásné sledovat, jak přitahuji to, co vyzařuji. Mé zájmy, smysl mého života, jádro mého Já, jeho podstata vysílá do okolí vibrace, které si v prostoru najdou a přitáhnou to, co vibruje na stejných vlnách. Aneb, stejné přitahuje stejné. Vždy, když se setkám s tím, co se mnou ladí na stejné vlně, zachvěji se radostí. Dnes si mé vibrace přitáhly pěkný filmový dokument o velikosti a kráse obyčejné hlíny. Že nerozumíte, co je na hlíně zajímavého? Tento pěkný dokument věnuji Vám, kteří rozumíte hlasu Země, aby jste měli radost, a také Vám, co nechápavě kroutíte hlavou. Soustřeďte se a sledujte s otevřeným srdcem. Vraťte se ke svým kořenům.

Filmový dokument Dirt je hezky zpracován a věnuje se problémům, před nimiž nikdo nesmí zavírat oči. Týkají se celého světa, tedy i Vás a jejich podstatou je znehodnocování a mizení úrodné půdy. Půda nás živí, pocházejí z ní plody, kterými se živíme, my i zvířata. Pokud úrodná půda zmizí, nic na ní neporoste a nebudeme mít co jíst. Uvědomělí lidé v tomto filmovém dokumentu prezentují své názory. Jeho děj zároveň odkrývá řešení těchto problémů a návody, jak správně zacházet s půdou. A nejen to. Najdete v něm mnohem víc …

Film s ukázkou návratu k lidskosti.

„Od počátku časů, ze všech planet a všech galaxií, pouze jediná má dýchající pokožku zvanou zemina.“

Tato slova ve filmu zazní. Příběh řemeslníka jménem Clive:

„Cliva jsem znal velmi dobře. Byl to domácí kutil. Jednoho dne ho požádali, aby vyčistil předek katedrály, kde se uvolnila cihla. Clive spadnul z lešení přes čtyřicet stop. Zatímco se zotavoval v nemocnici, zůstal jeho pick-up měsíce stát s vypnutým motorem pod kaštanem. Ale vzadu na korbě – otevřené vzduchu, slunci a dešti – motor přírody rozhodně běžel, jak se spadané listí, kelímky z polystyrenu, menu čínských restaurací a holubí trus měnily v zahradu. Proces proměny odpadků na zahradu je pro naše přežití klíčový. Jsme závislí na hlíně, aby vyčistila a uzdravila systém, který nás vyživuje.“

Pro mě jako vodního doktora je zdroj života, který potřebuji k léčení, jsou to organismy pod našima nohama. To je základní stroj, který vždycky recykloval naši vodu. Na světě není žádná nová voda. Od vzniku planety byla vždy recyklována. Takže představa neposkvrněné vody je o komunitě půdy, hlíny, tvorů, stromů a rostlin. Jsou to všechny tyto věci, včetně nejmenších červů v půdě, kteří vytváří tuto transformaci. Myšlení o vodě, této neposkvrněné látce, kterou pijeme je, že jsem si právě usrknul dinosauří moči. V nejranějších příbězích se oslavovala hlína, jako zdroj toho, kdo jsme a odkud pocházíme.

V Amazonské džungli se říká, že jednoho dne Slunce vymrštilo tyčku od chrastítka do Matky Země a odtamtud jsme vyšli. Starověcí Egypťané věřili, že bohové vytvarovali jíl do lidí a vložili je do pozemského ráje. Židé, křesťané a muslimské tradice sdílejí příběh o tom, že Bůh nabral hlíny a vdechnul ji život. V hebrejštině jméno Adam přesně znamená hlína nebo jíl. A Eva znamená život.

Hlína v zahradě Edenu jim, i nám dala vše co potřebujeme k přežití. V tradičním zemědělství je půda matka. Ona je matka, která dává a které musí být dáno zpátky. A zacházet s půdou, jako s posvátnou matkou je to nejlepší, co můžete vložit do vašeho vztahu se zemí. V tradičním zemědělství je půda uznávána jako zdroj veškeré plodnosti. Posvátná kráva je tak důležitou součástí svaté půdy, protože krmíme krávy částmi rostlin, které sami nemůžeme sníst, ony přemění do skutečného života půdy, kravského trusu.

A někdy je to má milenka, protože sdílíme milující vztah. Starám se o hlínu a ona se stará o mě. Cítím její vnitřní život. Žívá hlína je komunita, a v té komunitě jsou stromy, rostliny a mikroorganismy, které v ní žijí, rostliny, které ji drží pohromadě, nastýlka vyživená napadaným listím, a to je úžasná komunita. Přidejte vrstvu interakce s lidskou komunitou, s námi jak pomáháme vyživovat, zalévat, prořezávat, ale také vyměňovat nezbytnou komunitní výměnu a to výměnu kyslíku a oxidu uhličitého.

Lena

Nico Cochise – kmen Apačů

▼

Veškery křemík a hliník jsou zakladní složky strukutry této půdy, všechen ten uhlík v humusu, horčík, sodík, vápník, to vše se vyrábí ve vzdálených hvězdách hodně daleko odtud a prošlo pravděpodobně recyklacemi desítkami hvězd, než se to dostalo k nám. Jsme stvořeni ze stejných 5 základních prvků, jako je složena hlína. Žijící organismy na Zemi používají pořád a pořád úplně tytéž molekuly, ne pouze stejné typy, ale úplně totéž. Zemina je velice živá. Pravděpodobně má v sobě všechno z království života, z těch nejmenších bakteriíí, podhoubí a řas po slizovitou zeminu. Dáno množstvím druhů, kteří žijí v čajové lžičce půdy je zemina více naživu, než jsme my.

Asi před 4,5 miliardami let byla Země ohnivou koulí roztavené horniny. Sopky se draly na povrch, zasypávaje minerály Zemský povrch a chrlily vodní páru, která se přeměnila na déšť. Po miliony let, déšť ztloukl skály na jíl a stvořil oceány, kde započal život. Mikroskopický život se pomalu dostával na pevninu, kde se smíchal s jílem a vytvořil první živou zeminu. Nesčetné množství cyklů zrození a smrti, plodnosti a rozkladu přeměnily tuto zeminu na živnou půdu pro život na Zemi.

Když přišli lidé před 2 miliony let, vše se pro zeminu změnilo a od té chvíle byl osud hlíny a lidí úzce provázán. Myslíme si, že jsou důležité diamanty, že zlato je velmi důležité a že všechny tyto minerály jsou důležité, od toho to jsou vzácné kovy. Vše to jsou formy půdy, ale ta část tohoto minerálu, která je navrchu a je zemskou kůži je nejcennější ze všech.

Naše bohatství je imaginární, pochází totiž z půdy. Pokud se nepostaráme o půdu, která tvoří pouhou 5 centimetrovou vrstvu života, na které je budoucnost na Zemi totálně závislá. Bereme půdu jako samozřejmost, protože tu je všude kromě toho kdy následkem větru a tekoucí vody vám zůstane holá skála, si uvědomíte, že s tou toho moc nesvedete. Má nádherné mírně sladké aroma a obsahuje tolika odlišného života. Plná ruka zemské hlíny obsahuje více uspořádaných informací, než povrch všech ostatních známých planet.

Zemina pravděpodobně obsahuje desítky miliard mikroorganismů a všechny žijí pospolu, některé ve spolupráci, jiné jako konkurence, proto mají ohromné množství strategií na spolužití, zbavit se jeden druhého a vytvořit si svůj vlastní prostor v zemi. Myslíme si, že to jsou pouze mikroorganismy, prostě je to hloupá hlína. Toto často nazýváme špínou, tu věc co se snažíme smýt z našeho auta, nebo z našich příjezdových cest. Ve skutečnosti to jsou sedimenty, které jsou zásadní pro udržení naší zdravé biosféry, to celé je o zachování života pro rostliny, zvířata a nás samotných. Zemina je skutečně silné slovo, je to slovo jako dům, zloba, jíst… Je to slovo, které je ve vašich ústech. Je to slovo o vztazích.

Děti si nehrají v půdě, ale v hlíně/zemině. Když se projdeme krajinou, nejen ptáci, medvědi a zvířata si jsou vědomi tohoto lesa, ale tak si jsou všechny mikroby vědomy naši přítomnosti. Jsme hluboko ve starém vzrostlém lese, na konci stezky s nějakým názvem. Stezka zapomentuá časem a zde sedím mezi těmito obřími smrky, které rostly léta. Jsou pravděpodobně 300 – 400 let staré. 35 – 50 metrů vysoké. Tento starý vzrostlý les pochází z půdy pod našima noham, která je tak tenká.

Místní půda vznikla po poslední době ledové před 10000 lety, kdy ustoupily ledovce, které seškrábly většinu půdy dolů k neplodné hornině. Malé čočky půdy přežily, a v těchto čočkách začaly růst stromy a malé keře. Ale půda je tak tenká, že když dosáhly vrcholu, spadly a shnily v podhoubí. Půda se pak stala hlubší a čočky se trochu zvětšily. Další sledem by se znovu a znovu a znovu vyskytly tyto cykly obnovy, rozkladu, vytvářením půdy, by vzrostla vrstva půdy, a jak by vzrostla, zvyšila by se její schopnost podpory biodiversity. Jenom toto odstrčím a můžete vidět, že všude tam je podhoubí. Toto jsou propojené organismy mezi životem a smrtí a jak rozkládají dřevo, vzniká půda. Tento pavučinový růst pak vyrazí houbu. Její spóry se rozšíří a další komunity se objeví daleko od houby ze které se šířily. Toto je plísňovitý způsob. Všechny půdy na světě jsou plné těchto houbovitých porůstů. Celá půda je vytvořena z podhoubí a tím, jak to rozkládá dřeviny a rostliny, se z toho stane zemina. Podhoubí vytváří zeminu. Dokonce i v betonové džungli si hlína najde cestu k životu. Rozhodl jsem se napsat knihu o hlíně, protože kdekoliv jsem byl v New Yorku, nezdálo se, že by v ní lidé věřili.

Pierre Rabhi je visionářský ekolog a zemědělec bez hranic. Zasvětil svůj život uzdravení půdy. „Za spoustu let mne toho hlína hodně naučila. Bůh nám ji nedal, ať s ní špatně zacházíme. Mám s tímto živoucím orgranismem vztah. Leckdy jsem jako Otec hlíny, protože se o ni starám. Leckdy je hlína má matka, protože mne krmí.

Stromy nás krmí svými plody. Žijeme v potenciální edenské zahradě. Mám cuketu, jahody, mrkev, žluté fazole, fialové fazole, okurky. Co víc byste chtěli? Kokos. Jím zemi. Povím vám, že v každé vinařské oblasti, ve které jsem byl a bylo jich hodně, Itálie, Španělsko, Francie a Austrálie a všechny tyto místa, první co udělám je, že si do ruky dám hlínu a jím ji. Nevím co to znamenemá, jestli jsem šílený, ale povím vám, že když to udělám, cítím propojení.

Země je to co vám chutná. Když to skutečně analyzujete, když nepijete jen pro příležitostnou zábavu, když vám jde o kloub věci, je to země, která skutečně odhaluje víno …….

Další tipy náležící kategorii Zajímavé filmy > ZDE