Přenesme se nyní do jedné z mnoha domácností …
Jsou Vánoce.
Malá holčička připravuje dárek.
Balí krabici do velkého kusu zlatého papíru a přikrášluje ji různými ozdobami a barevnou stuhou.
„Co to děláš?“, vyčetl jí otec. „Tolik papíru přijde nazmar, víš kolik to všechno stojí?“
Holčička přitiskla krabici k sobě a se slzami v očích utekla do kouta.
O Štědrém večeru přinesla krabici ve zlatém papíru tatínkovi.
„To je pro tebe tati“, šeptla.
Otec zjihl. Uvědomil si, že byl na ni příliš tvrdý. Vždyť to byl dárek pro něj.
Rozvázal stuhu, trpělivě rozbaloval obrovský papír a pomalu krabici otevřel. Byla prázdná.
To jej rozzlobilo: „Ty jsi zničila všechen ten papír kvůli prázdné krabici?!
Holčičce se opět nahrnuly slzy do očí.
„Ale ona není prázdná, je plná pusinek ode mne!!“
Proto má jeden muž na svém pracovním stole prázdnou krabici.
Všichni, kdo ji vidí se diví: „Vždyť je prázdná.“
„Není,“ odvětí vždy. „Je plná Lásky od mé holčičky.“
Leonia:
Jaké ponaučení nám z tohoto příběhu plyne, co říkáte?
Já jednu odpověď mám.
To důležité je někdy pouhým okem neviditelné. To neviditelné však můžeme vnímat srdcem.
A ikdyž zrovna člověk, který nás má rád a my jeho, není v tu chvíli s námi, díky takovýmto „krabicím“ víme,
že je v naší přitomnosti v podstatě stále.
Další příspěvky kategorie Příběhy k zamyšlení > ♫♪♫
.
Překrásný příběh, který vede k zamyšlení.