– Jak restartovat zdraví > Vyvolávač deště

Dnešní den otevírám moudrým příběhem, který je poučný, jelikož ukazuje SMĚR. Já tento směr poodhaluji během zkušeností, které ke mně přicházejí proudem mého života, popisuji Vám jej zde od založení stránek a věřím tomu, že nejsem sama, kdo po jeho pročtení řekne, že „tajemství“, jak zlepšit svůj zdravotní stav, jenž je do příběhu zakomponováno zná. Příběh nese krásný název, který není náhodný. Protože již podle svého znění s mými stránkami rezonuje. A pak, náhody neexistují, to jsem přeci již tolikrát psala. Jeho název v mém srdci krásně zní… Vyvolávač deště… Pojďte se tedy tichými krůčky začíst do života, ve kterém se dozvíte, jak restartovat své zdraví …

Vyprávění lékařky, která měla na starosti malého pacienta, jehož zdravotní stav se příliš nelepšil. Na rukou měl ekzém a příliš dobře se neučil. Jednoho dne se lékařka rozhodla, že najde příčinu problému a opatrně se zeptala na okolí, jež chlapce obklopuje a jeho život.

No… U nás je to tak – zavrtěl se v křesle, když hledal pohodlnější polohu.

Můj otec má ještě druhou rodinu. Mám tam sestřičku, jsou jí asi čtyři. Máma se tváří, jako že o tom neví. Ale ta druhá žena pořád čeká, že táta odejde k ní – podle všeho jí to slíbil. Někdy mu asi dá nůž na krk: buď a nebo. On pak zmizí z domova a jede k ní ji přemlouvat. Někdy dokonce i v noci. V rodině tomu říkáme „Mu – mimořádná událost“. Ale že by odešel natrvalo, to on ne, aspoň já si myslím, že jí prostě jen dál bude motat hlavu.

Můj mladší bratr má mozkovou obrnu, kdysi u vás s mámou byli, ale vy si to asi nepamatujete. Hlavu má bráška v pořádku, je ve druhé třídě a i s počítačem už to dobře dává. Ale nohy a ruce – nic moc.

Akorát, že máma si pořád myslí, že někde musí být lék, nebo snad něco jiného, co by ho úplně vyléčilo. Vozí ho na koni, protože pro tyhle postižené děti je to prý dobré a šetří peníze, aby ho odvezla do Holandska do delfinária.

Jenomže Patrik se koní bojí a navíc z nich padá. A o těch delfínech mi rovnou řekl – to bude můj konec, určitě se utopím. Taky ho máma odvezla někam na Šumavu k nějaké léčitelce, nebo čarodějce, aby ho zbavila uřknutí.

Kromě toho má babička rakovinu a už dlouhou dobu se léčí… Někdy v nemocnici, jindy zase zkouší nějaké lidové léky…

A ty sám? Zeptala se lékařka..

Já se furt drbu, všechno mně svědí a ve škole mám pětky – odpověděl pohotově. Neurodermatitidy mezi prsty a na krku si všimla už předtím.

Co mi poradíte doktorko, jak to všechno vyřešit? A dá se to vůbec?

Nevím – přiznala poctivě.

No jo. Tak abych šel, ne? – zvedal se v křesle.

Počkej. Ráda bych ti nejdřív vyprávěla příběh o vyvolávači deště.

Dobře. Příběhy mám rád – poškrábal se nehty na krku a chystal se poslouchat.

Stalo se to už dost dávno. Jeden můj známý, sinolog, byl s kolegy na služební cestě v Číně; zkoumali místní obyčeje. A najednou jim zavolal jeden z čínských kolegů: „V jedné zdejší provincii už čtyři měsíce nepršelo. Úroda usychá a lidem hrozí hlad. Tak se tři vesnice daly dohromady, posbíraly všechny peníze, které mohly a rozhodly se z jiné provincie přivézt vyvolávače deště. Myslím, že by pro vás bylo hodně zajímavé se na něj podívat.“

Vědci byli samozřejmě nadšeni. Přijeli do vesnice, a tam také skutečně ve stejný den přicestoval vyvolávač deště – drobný, hubený čínský stařík. Vyžádal si pro sebe chýši stranou od vesnice a misku rýže na den. A s našimi vědci se kategoricky odmítl bavit. Náčelník vesnice jim řekl: „Teď se musí zaklínač soustředit, počkejte, až vykoná svou práci. Zatím můžete bydlet u mě.“

Třetího dne začalo pršet. Stařík vzal vydělané, podle místních měřítek obrovské peníze a chystal se na dlouhou zpáteční cestu. Náčelník mu znovu vyřídil prosbu vědců. Tentokrát zaklínač souhlasil s tím, že jim věnuje chvíli času.

„Řekněte nám, jak jste vyvolal ten déšť – zeptal se ho rovnou a bez oklik, aby neplýtval časem, můj známý. Existuje snad nějaký zvláštní obřad? Dědí se z otce na syna?“

„Zbláznil jste se?! Utrhl se stařeček. Copak já mohu vyvolávat déšť? Jsem snad nějaký mág, nebo co? Jak jste si vůbec mohli myslet, že já ve své ubohosti bych dokázal ovládnout takové mohutné živly?!“

„Ale co jste tedy udělal? Zaraženě se ptali sinologové. Vždyť ono opravdu prší…“

„Nikdo nedokáže nikoho změnit“ – poučně zvedl prst stařík – „ale každý může vládnout sám sebou. Přiznávám bez falešné skromnosti, že jsem v tomto umění dosáhl jistých výšin. Sem jsem proto přicestoval v dobrém, harmonickém stavu mysli. A viděl jsem, že tady je všechno špatně: pořádek věcí byl porušen, úroda vadla, lidé byli zoufalí. To jsem změnit nemohl. Jediné, co jsem mohl, bylo změnit sám sebe, stát se špatným, připojit se k tomu, co se tu dělo. A přesně to jsem také udělal. (L – má skromná poznámka k první větě odstavce > člověka lze změnit!! – mé zkušenosti)

„No a potom – co? Odkud se vzal ten déšť?“

„Potom jsem přirozeně na sobě pracoval, abych se navrátil zpátky do správného stavu. A protože už jsem byl propojen se vším tady okolo mě, tak se to všechno postupně se mnou, s jistým zpožděním vracelo na správnou cestu. A tím správným pro tu půdu, tady je teď její zavlažení. No, a proto se rozpršelo. A vůbec ne proto, že bych déšť vyvolal …“

„Ale jestli je to tak jednoduché, proč jste si za to vzal tak velké peníze? – zeptal se jeden z vědců. Vždyť rolníci prodali doslova poslední košili, aby vám mohli zaplatit…“

„Protože už jsem slabý a nemohoucí člověk. Když se spojuji s disharmonií v jedno, je mi stejně zle, jako všemu kolem. Dobrovolně přejít ze správného stavu do nesprávného, špatného, přijde pěkně draho…“ A v tu chvíli vyvolávač deště naznačil, že slyšení je ukončeno.

Ještě týž den se vrátil do své vesnice a vědci odjeli do Pekingu.

Chlapec dlouho mlčel. Pak se zeptal:

„To jste mi nevyprávěla jen tak, že ne? Vy myslíte, že já …“

„Přesně. Ty se ani nemusíš nutit do spojení s obecnou disharmonií. Ty s tím svým drbáním a pětkami už v ní jsi. A příčina není ani zdaleka jen v tobě. Jsi chytrý – takhle vystihnout svoji rodinu opravdu nedokáže v tvém věku každý. Podle tvé zdravotní karty jsi v zásadě úplně zdráv.“

„No ale jak já sám se mám vrátit do správného stavu?“

„Úporně, vlastně fanaticky dělej všechno, co sám uvnitř cítíš jako správné, ale co jsi až doteď nedělal.“

Chlapec se znovu zamyslel.

„To znamená, učit se jako blázen“ – začal nerozhodně. „Ráno cvičit sám a taky s Patrikem, osprchovat se studenou vodou a Patrika taky, nejíst chipsy, držet dietu, co mi doporučoval kožař, po škole s Páťou jezdit v parku na kole – na kole mu to jde líp, než chůze – nemít všechny ve třídě za blbečky a najít v nich něco kladného, jak mi říká máma… A vy si myslíte, že to pomůže?“

„Existuje jednoduchá věc, které se říká experiment. Pokus. Vyzkoušej to v praxi a bude jasno.“

„A jak dlouho bych to měl zkoušet?“

„No, když budeme počítat, že ten Číňan toto nacvičoval nejméně 50 – 60 let a pak potřeboval 3 dny, a ty teprve začínáš… Myslím, že bys to měl pro začátek zkusit tři měsíce, a pak si vyhodnotit průběžné výsledky. Podle nich buď na všechno zapomenout, nebo pokračovat. Takže to vychází, že bys ke mně přišel na konci léta – na začátku září, souhlasíš?“

„Tak jo, řekl a odešel.“

Lékařka na chlapce často myslela a opravdu mu přála úspěch. V tomto věku něco důsledně vykonávat několik měsíců bez přestávky, bez jakékoli kontroly zvenčí je velmi těžké. Dokáže to?

Objednal se na 2. září.

„Patrik!“ – hlásil mi už na prahu. – „Máma si myslí, že mu pomohli ty koně a nějaký lék z Německa. Ale my s Páťou víme své. Já jsem mu o tom Číňanovi povídal. Všechno pochopil, je fakt chytrej.“

„Výborně! Zajásala lékařka a pomyslela si, že otužování, jízdy na kole a pozornost staršího bratra prostě musely zlepšit stav malého brášky. – A dál?“

„A babička: doktor řekl, že je v dobrém stavu a vidět ji chce až za rok!“

„A ty?“

„Na vysvědčení jsem měl dvě trojky a táta nedávno říkal, že si ani nějak nevšiml, jak jsem vyrostl a že prý se možná má ode mě čemu učit. Například držet dietu.“

Lékařka si všimla, že na rukou již neměl ekzém.

„Takže to vypadá, že ta stará čínská finta fakt funguje, že paní doktorko?!“

„Jasně, že funguje. – Copak jsi to sám nedokázal?“

Krásné usínání Vám přeje Leoni

Další příběhy k otevření mysli > ♫♪♫