Touto stránkou odpovídám na dotaz jednoho ze čtenářů stránek Živá Voda. Zajímal jej můj názor na, v současnosti žhavé téma, kterým je přistěhovalectví, útěk lidí před špatnými podmínkami v jejich zemích.
Toto téma sice sleduji, ovšem pouze okrajově, tudíž nemám k dispozici takové množství informací, abych odpověděla plnou profesionální formou. Použiji tudíž profesionalitu lidskou, a tou je pohled na věc mými vlastními slovy.
Dalo by se říci, že lidé, kteří utíkají ze středu svých domovů vstříc jiným zemím, kdy se domnívají, že je zde čeká lepší život svým způsobem chápu. Umím se vžít do jejich situace. Rozumím, že žít v podmínkách, které mnohdy nejsou slučitelné s běžným životním rytmem, klidem, možností vzdělávání se, práce, leckdy jsou proloženy i strachem o vlastní život, je opravdu krušné. Proto jistě mnozí, jež takto opouštějí své domovy jsou ochotni dát za převod do jiné země veškeré úspory, i to poslední co mají, nebo co zbylo.
Vžijme se do jejich situace: Jedou do neznáma, neví, co je v nové zemi čeká. Cestují mnoho dnů, týdnů, mnohdy jistě i bez zajištění potravy, nebo vody. Neví, jestli tuto, často strastiplnou cestu vůbec přežijí. A pokud ano, budou v nové zemi přijati přátelsky? Dorazí vůbec do země, kde se chtějí dostat, nebo jejich kroky budou zastaveny v zemi, kterou procházejí a ze které se nedostanou dál. Mají bezesporu i strach o svůj život, svou budoucnost, neví, čeká-li je vůbec nějaká.
Je to krok do prázdna. Často vede i do slepé ulice, ze které někdy není návratu.
Rozhodování jistě není lehké.
Další věcí ovšem je – pokud jsou přijati státem, kde je jim poskytnuta péče, bydlení, možnost vzdělávání, práce a jsou tak zařazeni do běžného cyklu života dané hostitelské země, pak beru jako samozřejmost, že dotyční budou ctít a dodržovat její zákony. A budou se chovat adekvátně.
Když jsem viděla, jak někteří z nich křičeli na osoby, které jim zajistily základní možnost, kam uložit hlavu, dostali najíst, tak to není zrovna košér. Byli rozzlobeni, že je nepustí do dané země, která byla při útěku jejich cílem. Vyhrožovali, že vezmou rukojmí, kterému ublíží. Rozezlení „možná“ chápu, ovšem násilné chování? Před násilím utíkají a sami jej chtějí páchat? Obratem bych tyto konkrétní osoby poslala zpět, odkud přišly!
Má tato celosvětová situace řešení?
Situace je celkově dosti složitá. Ovšem já osobně, v této konkrétní chvíli, jako nejlepší možné řešení vidím ve vyřešení problému přímo v epicentru jejího vzniku. Tedy spíše v předsíni epicentra, jelikož skutečné epicentrum je v lidských srdcích, a ikdyž i na toto řešení dojde, lidstvo na jeho realizaci prozatím ještě není připraveno. Čili, ona pomyslná předsíň je v zemích vzniku tohoto chaosu. V každé takovéto zemi. Je zkrátka nutno udělat pořádek tam a učiniti v tomto za dost.
Když máte „ne-mocný“ žlučník, vyříznete jej, či vyměníte za nový, nebo prostě jen vyčistíte od nánosů a kamenů. Odpovězte si sami.
Přeji všem, pokud možno co nejkrásnější den
Doporučené příspěvky > ♫♪♫
§ Prvotní autorství článku Živá Voda Lena §
Z této situace, která nastala mám já osobně veliké obavy. Jsou to lidé, kteří nejsou zvyklí pracovat a ani pracovat nechtějí. Četla jsem někde článek, kde psal člověk, který žil pár let s těmito lidmi. Zmiňoval, že všude dokola byla úrodná půda a oni nebyli schopni vzít motyku a pracovat.
Tato vlast (ani snad nemohu napsat naše, protože už skoro naše ani není)má obrovské problémy, které není schopná zvládnout. A chceme pomáhat jiným?
Mám veliké obavy, že za pár let velice silně pocítíme, jak budeme ,, odměněni" za tuto pomoc.
Ano, každý dobrý skutek je náležitě potrestán, to přeci platí celá staletí :). – tolik reakce k vaší poslední větě.
Něco, jako Česká republika je tak trochu minulostí. Mizíme z mapy Evropy. Stáváme se zemí důchodců, kdo má reálnou možnost, jde žít i pracovat jinam.
Co více dodat? Jen Vám popřeji hezký večer, nic víc, nic míň ;-).
Leo díky za Tvůj pohled, sám nevím jak se k tomuto "myšlenkově i jinak postavit".
Souhlasím, že pokud se tito lidé takto vydávají do neznáma, je to jistě v naprosté většině případů, známka toho že jejich podmínky k životu jsou hodně nepříznivé, pro nás nepředstavitelné, a budoucnost velmi nejistá. Z tohoto pohledu bych rád pomohl bližnímu, mimo jiné i proto, že my "civilizovaní" jsme byli a zřejmě stále jsme hlavní příčinou jejich kritické životní situace. Také beru v úvahu, že jsme cíleně dezinformováni a manipulováni šířením nenávistného postoje vůči přistěhovalcům.
Řešení v epicentru vzniku je, myslím, ve velkém měřítku neproveditelné, na to je asi dost pozdě neboť tyto země jsou i naší vinou značně a dlouhodobě destabilizovány. Ale zcela jistě by se měla hledat všechna možná řešení v místě. Velké nebezpečí vidím v náboženském fanatizmu.
Myslím,že my "civilizovaní" v tomto případě "sklízíme co jsme zaseli" ať už vytvářením vojenských konfliktů, ničením životního prostředí v postižených místech, či globálně…
No nevím jak bych mluvil kdybych třeba jednou přišel na své políčko a bylo by sklizené někým jiným, nebo by třeba rukou přistěhovalce přišel o život někdo z mých blízkých.
Jak píšeš, situace je velmi složitá a jasné řešení v nedohlednu.
Míra.
[3]: Pomoc "bližnímu" je možná zasláním finanční podpory, nebo osobním předáním vybraným osobám. A pokud zkontaktuješ příslušné úřady, jistě Ti dají spoustu tipů, nebo nabídnou možnosti, jak podat pomocnou ruku.
Co se týče manipulace s negativními postoji k přistěhovalcům, člověk, který to má v hlavě srovnáno se spoléhá na vlastní rozum. Je pravdou, že mnoho "lidí" jsou jen ovečkami, ale jsou i výjímky.
A to, co se děje je jen začátek, špička ledovce …
Také si myslím, že ten "problém" se teprve, začíná rozvíjet. Zatím se k tomu snažím přistupovat se soucitem a s pochopením…