Milovaná Leno
Jak dlouho už se vracíš na tento svět …
Byla jsi zde, jako moudrý, uvážlivého srdce, jež studuje v latinsky psaných knihách… Tam, kde zní zlatý zvon.Jako „dítě“ přírody, které se vydá na dlouhou cestu, aby se jednoho dne opět vrátilo ke svému lidu a přineslo mu to, nač čeká… Tam, kde vlny vody omývají břeh …
Jako rytíř odvážného srdce, který po svém boku nese meč ……
Od dětství chráníš život.
Léčíš ptáky se zlomenými křídly, aby opět mohli vzlétnout ke svobodě …
Dáváš teplo domova zvířatům, která ztratila směr své cesty. Do té doby, než si opět vzpomenou na její cíl …
Slyšíš volání delfínů, ikdyž jsou vzdáleni na míle daleko. Ty ale víš, že vzdálenost skutečného světa se počítá jinak.
Rozumíš šepotu květin, hlasu větru, šumění lesa, zvukům vody, kamenů, krystalů a tepu srdce země a vesmíru …
Slyšíš strach mouchy, jejíž radostný let křídel zastavila pavoučí síť.
Když ptačí mládě usne ve tvé dlani, vnímáš propojení a jednotu celého Božství… V té chvíli slza tvého štěstí i radosti kane k zemi, vsákne do půdy, aby dala zelenou Novému životu …
Víš, že k mluvení nepotřebuješ slova. Slova omezují rychlost myšlenek.
Pod pohlazením tvé dlaně taje sníh. Protože dlaň je jen prodloužená část tepla tvého srdce.
Živí tvorové přírody tomu rozumí.
Většina lidí to však stále nechápe… Nemají čas. Musí dolovat bohatství z útrob země, aby se zasypali zlatem a zahalili své duše závojem mamonu. Ty však víš, že hon za bohatstvím je jen náplast, která zalepí nemocné srdce. Nikdy jej však nevyléčí …
Když je Matka Země v harmonii, usmíváš se. Když pláče, je ti smutno …
Ona je tvou matkou, ale i ty jsi její matkou.
Často poznáš, když lidé lžou. V té chvíli se zlobíš a nevíš, jestli máš křičet, smát se, nebo plakat …
Víš, že jsi matkou a všichni živí tvorové jsou tvými dětmi.
Máš ráda lidi. I oni jsou přece Božími dětmi …
Víš, že nejsi dokonalá …
Tys nyní musela odejít …
Aby ses mohla opět vrátit.
Ještě silnější.
Děkuji vám moji Andělé. Za to, že mne znáte a milujete.
Takovou, jaká jsem.
.
Krásné ♥.
Tento článek nebudu komentovat, protože si myslím, že to není vůbec potřeba.Plně mu rozumím a napíšu —-KRÁSNÉ-KRÁSNÉ-KRÁSNÉ-KRÁSNÉ.Srdíčko mi tluče jako o závod:-)Jako bych četla o sobě.
Leno milá děkuji, tento článek přišel v pravý čas!
[1]: Zdravím čtenářku Marcelu a přeji hezké dny plné štěstí …
[2]: Těší mne Jaruško, že rozmluvy s mými "průvodci" jsou inspirativní a potěší i Vás a ostatní …
Moc pěkné.
Krásná Leno, vy jste typický indigovo perleťový jedinec, duhové ,dítě". Charakteristika indigových lidí na vás přesně sedí. Na vaše výjímečné stránky chodím už několik měsíců a čtu každý váš článek. Můžu jenom říct, nádhera. Moudrost, inteligence, přemýšlivost. Jste skutečným člověkem.