Ano, pomalými a tichými krůčky se blíží. Vánoce… Pečeme cukroví, nakupujeme dárky, uklízíme razantně a z gruntu. Abychom vytvořili teplo domova a čisté energie. Přemýšlíme jaké dobroty připravíme na Štědrovečerní stůl.. Mnozí také nezapomínáme navštívit děti, které nemají rodiče, abychom viděli radost v jejich očích, když si budou rozbalovat námi doručená překvapení. Aby, až odejdeme mohly říci „Láska je to, co s tebou zůstává v pokoji, když přestaneš rozbalovat dárky a zaposloucháš se“… Cestou zpět také neopomeneme otevřít dveře útulků pro zvířata …Ale… Jsou zde i jiné duše. Osamocená srdce, která nemají s kým zasednout za Štědrovečerní stůl a sdílet radost nad kouzlem okamžiku, kdy sněhová vločka ulpí v teplé dlani a mráz na okně svým štětcem vytvoří pohádkově kouzelné obrazce …
Když jsou mladí a mají dostatek sil, vychovají své děti. Ty časem dospějí, vylétnou z hnízda a založí si vlastní rodiny. Rodič pomáhá s výchovou vnoučat. Ale čas běží svými divokými kroky, jako splašený kůň. Tělo zestárne. Již není tak pružné a člověk již nemá tolik sil hlídat děti svých dětí tak, jako dřív… Děti mají stále méně času a započnou se vzdalovat.. A před tímto člověkem se začínají pomalu zavírat dveře …
Budou otevřeny?
Lidé mohou zapomenout, co jste řekli.
Mohou zapomenout, co jste udělali.
ALE NIKDY NEZAPOMENOU, JAK SE VEDLE VÁS CÍTILI
VAŠE LENA
Video samo o sobě vypovídá vše.
Je mi líto starých lidiček, kteří zůstali sami. Znám plno takových případů ze svého okolí.Trápí se ve své samotě a neznají východisko.
Video zde bylo vloženo s úmyslem něco v lidech probudit… ♥
Mi zhruba počátkem listopadu napsala jedna starší paní, která žije sama, že první co ráno udělá je zapnutí Pc a vyhledání mých stránek na kterých každý den listuje a stále nachází něco nového. A že díky tomu její svět již není tak šedivý. Dokonce se údajně "kvůli" mým stránkám naučila lépe pracovat s Pc technologií.
Takový vzkaz rozhodně potěší …
Pěkný víkend
Tak to je velice milé. Paní se na Vás těší a tím jí dodáváte energii, což je velice krásné.Určitě i celý den je pro tuto paní příjemnější a necítí se tak sama.
Já mohu také napsat malý příběh. Máme v našem městě domov důchodců a je mi některých lidiček moc líto. Znám jejich situaci a vím, že na některé rodina úplně zapomněla. Proto několikrát za rok přispívám finanční částkou, kterou paní ředitelka použije pro radost stařečků. Organizuje ,,plesy "-tu MAŠLIČKOVÝ, tu SRDÍČKOVÝ….Mám radost s ní a ještě větší mám, když mi donesou do mého obchůdku poděkování, které vyrobí sami. Potěší to a hlavně mám pocit, že jsem malinko přispěla k jejich radosti.
Krásné gesto. V tom případě se dotyční obdarovaní nějakým způsobem dozví o konkrétnosti vaší osoby, při dávání příspěvků. A na oplátku přispějí dárkem pro Vás. Já tomu říkám výměna energie radosti :).
Nezapomínám ani na mladší osamocené lidi, ale musejí tu společnost kolem sebe chtít!:-)