Tento otevřený soupis je určen všem. A jako pomocná ruka a klíč k otevření pro určitou skupinu lidí. Ti, kteří ji v této chvíli potřebují se zde poznají, sdělenému porozumí a dojde u nich k probuzení. Pro ostatní budiž inspirací, nebo jej pojměte dle svého cítění. Hovořím k Vám jako Přítel, s naprosto otevřeným srdcem. Naleznete zde rovněž DŮLEŽITÉ indicie a sdělení psána mým jazykem Proroka. Věřte mi. Pokud jste vnímaví a dokážete se otevřít, během čtení ucítíte i andělskou, tedy čistou energii. Píši o svém Já.
Vždy jsem byla – řekněme, svá, přirozeně sama sebou. Cesta Člověka je přirozeně přímá a v Pravdě. Máte otevřené srdce, protože víte, že „vše“ je stvořeno z Jednoty a vše je jedním. Věc konáte ve prospěch celku, ne pouze jednotlivce, zdoláváte překážky, problémy řešíte tak dlouho, dokud nezmizí, jelikož víte, že ► každý ◄ má východisko. Problém lze brát jako hříčku Boha, který nám jej záměrně předložil na talíř a čeká, jak si s ním poradíme. Jde o zkoušku naší přirozené lidské inteligence. Pokud problém-úkol vyřešíme špatně, nebo neřešíme vůbec, dostaneme nový.
A pokračujeme: Na cestě svého života podáváte ruku ostatním, bráníte utlačované a ctíte svou planetu. Máte vlastní myšlení, na věci se nedíváte jednostranně, ale z více úhlů pohledů, protože prostě víte, že tak je to správně a v pořádku. U mnohého přijdete na způsoby, jak je možno konat rychleji, lépe a efektivněji. A tak dále. Jste zkrátka přirozeně svobodní. Jak kráčíte životem a rozhlížíte se kolem, všímáte si, že ikdyž ne všichni, přesto drtivá většina má toto jinak než Vy. Mají jiné nastavení. Svět ve své Božské barevnosti a pestrosti nabízí člověku věci, na které je možno se podívat z více významů a rovin. „Lidé“ to však nevidí. Vidí pouze povrch, a tam se také zastaví. Krásné přirovnání je možno uvést v pozorování zvířat. Málokteré, pokud se před ním objeví jakákoli „věc“ se zastaví pouze nahoře. Nejprve si ji prohlédne, a poté i očichá. Tak zjistí, co obsahuje i uvnitř, respektive dá si dohromady celek, sestaví mozaiku. „Lidé“ jsou jako poloslepý a hluchý osel, který zakopne o vlašský ořech. Podívá se na něj, zjistí, že nevypadá zajímavě a jde dál. Ale že pod skořápkou je to nejdůležitější, sladké, výživné jádro neobjeví. Kdyby si jej „očichal“, zjistil by, že ořech nejenže krásně voní, ale vydává i jistý „zvuk“. Lidé místo očichávání mohou použít svůj kreativní intelekt. Žijí svůj život v jakémsi neživotě s nasazenou maskou přetvářky, jsou málo přemýšliví a často i lhostejní. Nechají se dobrovolně utlačovat, kolega podrazí kolegu, aby se více zalíbil nadřízenému, pomluvy, lži, boj, faleš, tolik falše a přetvářky! Bože, těch „lidí“, je jich tolik!!!
Když hájíte pravdu, činíte tak přirozeně, jelikož víte, že stát na straně Pravdy je základní vlastnost Člověka. Ostatní však mlčí, svázání okovy svého strachu. Dobrovolní otroci. A Vám je z toho smutno. Pak zjistíte, že většinový podíl lidského druhu je v některých/mnohých věcech jaksi silně zdegenerován, a tato jejich zvláštně nepochopitelná cesta trvá po celá staletí.
Vy jste tvrdohlaví, respektive pevní ve svých názorech, navíc právo a Pravda je na vaší straně. Ovšem v takovémto převráceném světě nemůžete stále kráčet proti zdi. „Lidé“ Vás v tom nechají a volí raději cestu dobrovolného otroka. Oni nechtějí řešit, problém raději obejdou. Nejdou přímou cestou, ale vymýšlí milion kliček, aby na ně nebylo příliš vidět. Toto však pro Člověka není přirozené. Díky oním zbytečným kličkám do informačního prostoru, jež se rozprostírá kolem Země vysílají nadměrné množství „dat“. A časem se onen prostor zahltí natolik, že dojde doslova k zamoření a stagnaci, zadrhnutí. Vesmír je možno brát, jako velké soustrojí, kde jedno ozubené kolo navazuje na druhé. Jako u hodin. Pokud je vše v pořádku, kola se točí. Ale, pokud tzv. pohár přeteče, chod se zastaví. A „lidé“ vysílajíc tyto energie ve Vesmíru i na Zemi způsobují chaos. Domnívají se, že falešnými kličkami se jim zde bude žít lépe. Zdánlivě možná ano. Je zde ovšem jisté ALE. Lidé neví, že toto konání je vyčerpá mnohem více. Ne hned, ne teď, ale časem si Pravda vybere svou daň. Osud „lidi“ dožene. Vesmír a Pravdu není možno oklamat.
Vy v této následnosti někdy vyvíjíte snahu se alespoň částečně přizpůsobit svému okolí. Jelikož neustále vybočovat z řady je někdy velmi nudné. A také smutné. Ale ono přizpůsobení se Vám příliš nedaří. Silně vnímáte, že jdete proti sobě. Proti své přirozenosti. Vaše Já toto nekompromisně odmítá. Vy tyto chybné kódy v sobě prostě nemáte. Nemůžete si je ani osvojit, jelikož jsou Vám naprosto cizí. Vy zkrátka jdete vpřed. Ale ostatní bázlivě stojí vzadu. Svázáni svým strachem, s klapkami na očích. Vy trpělivě čekáte a máváte na ně. Někteří se bázlivě rozhlížejí kolem sebe, pak se vydají za Vámi, ale když se otočí a vidí, že většina stále stojí, opečovávajíc své tmavé oční klapky, dostanou strach a raději se vrátí. Protože se tak cítí bezpečněji. Ve velkém množství je tolik není vidět. A oni chtějí být neviditelní. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Ale také na nic nového nepřijde, stojí na místě a jeho vývoj stagnuje. Ano, technický vývoj lidstva jde kupředu rychlostí blesku. Ale ten skutečný vývoj – VÝVOJ LIDSKOSTI se zasekl v dávné minulosti. „Lidé“ žijí ve tmě a mají strach, že při sundání tmavých klapek z očí by byli oslepeni Světlem. To je ovšem omyl – Světlo naopak dává život. Světlo je totiž Pravda. Už rozumíte?
Zde však vzniká kámen úrazu. Při určité snaze alespoň částečně „zapadnout“ do tmy mezi ostatní na Vás po čase přijde jakési „vyčerpání“. Pátráte po příčině. Odpověď přijde a naprosto jasná. Když v sobě Člověk nemá kód nepravého a snaží se chovat jinak, než je jeho daná hodnota vlastností, jde v podstatě proti své přirozenosti-Božskosti. Sám proti sobě. Je tedy jasné a víceméně uchopitelné, že v této činnosti vydává velké množství energie. V podstatě mu pak ona energie uniká, a v této následnosti může cítit únavu. Tudíž tím, že neustále „čeká“ na ostatní brzdí svůj přirozený tok energie, který je mu vlastní. Jeho výrazová energie je zkrátka jiná, než u většiny. Troufalé tvrzení? Ne, pouze Pravda. Nic víc, nic míň. Tak to prostě je. Vy, jež jste v menšině a týká se Vás tato konkretizace, Víte své.
Brzy jsem přišla na to, že já si žádnou masku nasadit nemohu. Nemohu jít proti tomu, co mi bylo dáno Bohem, co je pro mne přirozené a v souladu s mým přesvědčením. Není možné, abych nosila náhubek, jako pejsek, nebo aby mne někdo tahal na provázku a násilím určoval, co mám dělat. Já sama to nejlépe vím. Téměř každý den dostávám potvrzení, že žiji v loutkovém divadle, kterého nejsem součástí. Dlouhá léta!!!! Neumím být falešná, nemohu podlézat autoritám jen proto, abych se zalíbila. Nemohu a ani nechci být součástí tohoto umělého světa. Ostatně, nikdy jsem jí nebyla. A co už víc, nemohu mlčet. Kráčím cestou Pravdy, tu mám v sobě, je to Bohem daná, přirozená vlastnost každého Člověka. A Já Jsem Člověk. Prostě jen … Člověk …
Téměř kamkoli přijdu, lze objevit chybu ve struktuře daného systému. Ony chyby vytvářejí „lidé“, jak jsem zmínila, svou lhostejností a leností řešit. Ale chyby brzdí přirozený a správný tok času systému. Vznikají v něm díry. Je to, jako v živé buňce. Napravit chybu je v některých případech lehké, jindy těžší. Ale ani těžší úkol není překážkou, kterou nelze zvládnout. Mnozí lidé tak však nečiní, jelikož jsou líní a jedou na vlně destrukce. Jejich vnímání času je velmi laxní, nastaveno na vysokou rychlost, povrchový efekt. Tím jdou proti přirozenosti nastavené tikem času Vesmíru.
Já tyto chyby „napravuji“, mnoha způsoby. Je to naprosto přirozené. Pro každého Člověka. Většina ostatních mne však dokáže pouze poplácat po rameni, zaslat pochvalný e-mail, nebo dopis plný uznání a obdivu. A to je vše? Prázdná slova prázdných duší. Bojí se býti Člověkem. Pokud se objeví nějaká výše postavená autorita v čemkoli, nasadí si masku a převrátí kabát. Tolik lenosti přemýšlet více do hloubky a něco dělat pro Pravdu. Tolik stádních ovcí. Jdou jedna za druhou… Noha nohu mine, a pokud čirou náhodou některá svým kopýtkem ťápne mimo vyšlapanou cestu, má z toho málem infarkt, protože je úplně ztracena. Co kdyby si někdo všiml, že má vlastní mozek …
Má cesta je jiná. Je má vlastní. Jdu vpřed. Stále pevněji. Jelikož „lidé“ mi už svůj charakter ukázali. Lidský druh jako takový miluji. Ale také se na něj „zlobím“. Plným právem. Stěžují si na Systém. Ale oni ten Systém tvoří. Chtějí změnu. Ale druhýma rukama. Oni tento systém pokazili, a nyní jej musí napravit. Musíme se spojit v Jednotu a vstříc Pravdě jít společně. Musíme dát do pořádku své Vesmírné hodiny, aby opět ukazovaly čas správně. > tato věta je důležitá, víte, co Vám jí chci říci? Čekám, že v „lidech“ naleznu alespoň část Světla, že se konečně probudí. Teď, v této konkrétní chvíli mi však již nic nového neukáží. Jejich duše jsou prosáklé blátem. Nemohu již na nikoho čekat. Nemohu se neustále otáčet dozadu, „bolí mne z toho páteř“.
Jdu VPŘED. Kráčím vstříc Nové budoucnosti, která září v paprscích Světla. Bez sebemenších pochyb o své podstatě, která má své kořeny v Pravdě. Tak pevná půda pod nohama, v překladu jsouc ve svém středu. To je až neuvěřitelné. Úžasný pocit. Kráčet cestou „Bojovníka Pravdy“, s „mečem“, který je neviditelný, je mým nástrojem, i ochráncem. Jemnost, něha, pevnost, síla ducha, odvaha, ale také jistá nedokonalost. Zajímavá kombinace. Každopádně – děkuji Bohu za tyto dary. Je to má svobodná volba. Cesta trnitá i cesta Lásky. Má nevýhody, ale i výhody. > Kdykoli se mohu sama sobě podívat do očí a nestydět se, nemám za co. Jsem dokonalá ve své nedokonalosti. Ale jednoznačně – SVÁ. A dnes ještě volnější-svobodnější, než kdykoli předtím. Měla jsem za to, že více svobodna již být nemohu. Ale je to možné. Ve Vesmíru je možné vše. Najednou je všude tolik prostoru …
Vím, co mám dělat.
Tak jasně, jako nikdy předtím.
Prvotní autorství Živá Voda Lena
Dobrý den, právě jsem přečetl krásný článek a přál bych si, aby mu porozumělo co nejvíce lidí. Asi 6 měsíců čtu všechny Vaše příspěvky, tento je opravdu vyjímečný. Mějte se krásně a přeji hodně spokojenosti a síly ve Vašem počínání. R
Dobrý den "Radku". Vzhledem k tomu, že lidi už tak "trochu" znám, nečekala jsem, že se zde objeví "50" komentářů. Natož první den vydání článku. Nové články čtou, ovšem většina mlčí, nemají názor.
Takže děkuji za vaše vyjádření. V určité věci je pro mne jistým "potvrzením"…
Musíme však kráčet společně, ne-li všichni, pak alespoň část. Čím více "pevných" lidí, jež jdou stejným směrem, tím silnější energie a tím i více Světla. Světlo rozpouští Tmu. K propojení lidí dojde, ale …..
Každopádně, já vím, co mám dělat.
Dobrý večer Leno.
Nádherný článek a já k němu ani nemám co napsat. Vše je v něm dané a to, co píšete cítím a dělám stejně. Jen bych poznamenala, že pokud vybočuji z řady a to je u mne vlastně denně, musím být zároveň i opatrná. Mám hodně zkušeností a reakce lidí, kteří nechápou, byla někdy až udivující. Je mi z toho někdy opravdu smutno, ale mám toho tolik na práci, že to za chvíli pomine. V každém případě JSEM SVÁ a přála bych to všem lidem. Ale kdy se probudí?
Krásná Leno indigová, takoví lidi, jako vy mění svět. Já jsem z těch, kteří vaše inteligentní, zajímavé, nevšední články obdivují a taky smekám. Taky se snažím něco dělat pro lepší svět, ale s lidma je to těžké. Jsou zabednění a nechcou řešit. Ale něco se mi změnit podařilo, no a snad ještě podaří. Jste pro mně velkou inspirací. Od vás by se lidi měli učit, tolik moudrosti, co v sobě máte, to je krása. Váš věrný čtenář Jirka
[3]: Děkuji.
Je třeba rozbít staré nefunkční struktury, je jich stále mnoho, až se tomu nechce věřit. Lidé se pomalinku probouzejí, ale lidstvo, jako takové v podstatě velmi dlouho jede na stejné vlně, jak jsem zmínila v článku, Lidská stránka se příliš nevyvíjela.
Je třeba k nim promlouvat, otevírat jejich srdce. ♥
[4]: Jirko, děkuji za pěkný, otevřený názor.
Měňte, fandím Vám a máte mou podporu. Měňme, ostatně, je čas změn.
Přeji krásné dny nadcházející i budoucí.
Milá Leo, zdravím Tě po delší době, i všechny návštěvníky těchto stránek.
Hluboce souzním s Tvými slovy a děkuji Ti za ně, neboť:
Ohnout záda? "To není můj styl.
Stát se součástí stáda?
Spíš koukám, abych sám sebou byl."
(tento veršík mi před časem přišel na mysl:-)).
V mém srdci se ozval hlas, abych připojil to své "žité". Nějaký čas jsem svou „jinakost" zkoušel skrývat, než mi došlo že, to není pravdivé, že je to ze strachu, nikoliv z lásky, najednou jsem cítil že ji chci a mám naopak projevovat – láskyplně, jemně, citlivě, odvážně, tak, jak daná situace vyžaduje. Jistě mi mnozí z vás potvrdí, že v takových případech se často v očích druhých lidí objeví plamínky, plamínky radosti z toho, že někdo vidí svět jinak než hlavní stádo. A hned jsme si mnohem bližší… Až se někdy divím kolik lidí má jiný názor či myšlení než většina. A jak píšeš, „jen“ ta odvaha, vzít život do svých rukou často chybí. A tu si právě můžeme dodávat navzájem. Všichni odlišní od hlavního stáda více či méně "trpíme" osamocením, obavami z nepochopení… Jen bych Vás všechny rád povzbudil – udělejme ve svém srdci ze své odlišnosti svoji přednost, je to pravdivé, čestné k nám samým a já bych řekl, že se tak i snáze, radostněji žije a to je nakažlivé Nebojme se ocenit u druhých jakýkoliv projev odlišnosti od šedého davu, dodáme jim odvahu, půjde se jim snáze po jejich vlastní cestě, a časem se pak naučí dělat to samé a bude nás více a VÍCE – Orlů se svobodnými křídly! Buďme viditelnými, jasnými majáky pro všechny, kteří zatouží po SVÉ VLASTNÍ CESTĚ! Kdysi jsem si přečetl větu, která mě oslovila, která mě motivuje a posouvá na mé Cestě:
„ Člověk by měl především zářit“ , doplnil jsem si: „zářit láskou“
… Tak mě ještě napadá připojit jeden výrok Alberta Ensteina: „Existuje extrémně mocná síla, pro kterou zatím věda neobjevila formální vysvětlení. Je to síla, která zahrnuje a řídí všechny ostatní síly a dokonce je obsažena ve všech fenoménech, které operují ve vesmíru, ale přesto jsme ji nedokázali identifikovat. Tato univerzální síla je LÁSKA!“
Přeji Vám všem Lidem NA CESTĚ pevný krok VPŘED a pravdivé láskyplné záření. Zářete, zažehujte plamínky… Až nás bude více, vytvoříme Jednotu…
S Láskou.
Míra.
PS: Skladba je nádherná, patří k mým oblíbeným. Díky!
Admin: Tento komentář v původním znění bylo nutno vložit znovu.
[Smazaný komentář] Krásný příspěvek Míro, pěkný básnický projev.
Já jdu svou cestou v podstatě stále, ovšem energie byly tenkrát jiné, než dnes. Musím říci, že se mi během života podařilo změnit vcelku dost záležitostí k lepšímu. Byli lidé, kteří šli se mnou, ale již při prvních překážkách se vzdávali. To by bylo na dlouhé povídání… Každopádně, já jsem tak nějak "prvotní", na vše si většinou přicházím sama, bez inspirace, či rad jiných/jinde. Odpovědi hledám sama v sobě. Musela jsem si zde na tomto světě něčím projít, abych mimo toho, co jsem si zde přinesla, nabyla nějaké další zkušenosti, a ty předávala dál. Pro ty, kteří půjdou se mnou, nebo se budou inspirovat, či pro ty, kteří jednou půjdou v mých šlépějích a přijdou po mně. Aby již nemuseli dělat chyby a věděli, do čeho jdou. Řekněme, že jim "prorážím" a ukazuji cestu. Nám, když jsme byli děti/mladí "dospělí" nikdo neřekl, proč jsme takoví, jací jsme, dnešní děti to mají o něco lehčí, přeci jen jsou jisté věci více otevřeny, lidé vědí víc. Školský systém se pomalu mění, výchova také. Bude to trvat ještě nějaký rok, ale ZMĚNY zde již jsou, což mne těší.
Potěšilo by mne, kdyby to přišlo dříve, ale vše je tak, jak má být. Tak mi řekli mí průvodci.
K Einsteinovi: Mám svůj výrok o Lásce, v jistém smyslu obdobný: Láska je nejsilnější energie Světa i Vesmíru: Dokáže "zabít", ale i oživit, co již není mezi živými". A k vesmírné síle, o které se A. zmiňuje mám ještě jeden osobní poznatek: "Existuje extrémně mocná síla, pro kterou zatím věda neobjevila formální vysvětlení. Je to síla, která zahrnuje a řídí některé/všechny? ostatní síly… a jde o SÍLU VŮLE!!!!!
SMUTNÝ je ovšem fakt, a zde musíme pohlédnout skutečnosti do očí, že NAPROSTÁ VĚTŠINA "lidí" se BOJÍ hájit Pravdu a práva. Raději se nechají ponižovat. Bojí se sami sebe.
Takže nevím, nevím, zda v této chvíli postačí jen "svítit". Nejprve se musí udělat pořádek. /Pouze můj soukromý názor-nevnucuji/ 😉
Pěkný den
Souhlasím s tebou, to "záření" je, myslím, jen jedním z více způsobů jak přispět k šíření Světla na Zemi i do Vesmíru… Každý bychom si měli hledat tu svou cestu Pravdy. Kdo chce "pohnout světem", musí nejdříve pohnout sám sebou!
Jistě, nemá smysl čekat na druhé až se probudí, ale někde v hloubi duše věřím, že je možné jít dál po své cestě a současně "posílat světlo" hlavnímu stádu, věřím, že těm, kteří se zatouží oddělit a vydat svou Cestou to alespoň trochu pomůže…
Přidávám jednu moudrost:
LIDÉ, KTEŘÍ JSOU DOST ŠÍLENÍ NA TO, ABY SI MYSLELI, ŽE ZMĚNÍ TENTO SVĚT, JSOU TĚMI, KDO JEJ MĚNÍ. Steve Jobs
Krásný den.
Míra.
[9]: Nyní jsi slovo "záření" pojal trochu jinak, a tudíž je lépe uchopitelné, dostalo jiný rozměr. I já souhlasím, ikdyž člověk rozdává jen to "světlo" kolem sebe, na druhé působí vyrovnaným dojmem a tuto vyrovnanost může přenést do atmosféry na ostatní. Každý má svou cestu…
K Tvé větičce > "Jistě, nemá smysl čekat na druhé až se probudí, ale někde v hloubi duše věřím, že je možné jít dál po své cestě a současně "posílat světlo" hlavnímu stádu." – Co myslíš, že dělám… :). Od výše zmíněného článku zde přibyly další a jímám se psát i nadále. V opačném případě by tento článek byl posledním, a tímto by byly stránky uzavřeny.
Mimochodem zde http://zivavoda-lena.blog.cz/1310/ekologicka-katastrofa-kontra-krasa-prirody-v-primem-prenosu-pekny-a-zajimavy-dokument dotyčný rovněž říká, že celá léta promlouvá k lidem, aby změnili své chování a nic se nezměnilo. Nemám co dodat-musela bych v tomto případě být velmi, velmi upřímná, a obávám se, že sílu oních slov by tento server neunesl …
Měj se pěkně, ať se Ti daří dílo ! 🙂