Jistě už jste viděli velké kameny, které jsou postaveny jeden na druhém, nejsou spojeny žádnou hmotou, a přesto na sobě drží. Samozřejmě, nejde o zázrak. Možná jste zkoušeli udělat totéž a povedlo se. Možná nepovedlo. Pokud se však s touto záležitostí setkáváte poprvé a máte zájem se tuto konstrukci pokusit vystavět, mrkněte jak na to.Jeden človíček, který kameny na sebe tímto způsobem staví, popisuje princip. > Nejdůležitější je najít těžiště, takový imaginární stativ, na kterém budou kameny stát. Každý kámen má tícíce různých prohlubní a výstupů, díky kterým může udržovat rovnováhu, skvěle spolupracovat s ostatními kameny a být jim oporou. Když podrobně pozorujete kameny, začnete slyšet jejich vzájemné dotyky, přesně víte, kdy zapadnou do sebe. Smyslovou část tohoto procesu je dost těžké vysvětlit. Nejdříve musíte uklidnit svou vnitřní část, najít v sobě uvnitř svého já bod 0.
Já bych to nepatrně přeložila: Bod nula > být ve svém středu. Pokud se toto někomu nedaří, může se pokusit meditovat, jelikož toto může být klasifikováno i jako stav, do kterého je možno se za pomoci meditace dostat. A vzhledem k výše zmíněnému, lidé by se od kamenů „mohli“ učit, jak spolupracovat. Ano, příroda ► učí ◄ také. Stačí jen být vnímavý k jejím slovům. A umět si je přeložit …
