Nakonec skutečnost, že takzvaný virus lidské ►imunodeficience◄ nikdy nebyl objeven, uznali i jeho „objevitelé“ Luc Montagnier z Francie a Robert Gallo z Ameriky. Přesto podvod ve světovém měřítku vesele pokračuje dál. Do tohoto procesu jsou totiž zapojeny velmi mocné síly a nepředstavitelné peníze. Tentýž Antal Mack na budapešťském kongresu v roce 1997 detailně vyprávěl o průběhu vytvoření AIDS-establishmentu americkými úřady, který zahrnuje celou řadu vládních i nevládních institucí a služeb, zástupců orgánů a institucí zdravotnictví, farmaceutických firem a různých společností v boji s AIDS, a také AIDS-žurnalistiku.
Snažili jste se tuto mystifikaci nějak prolomit?
> Vzhledem k mým skromným možnostem jsem vydala dvě knihy, řadu článků, vystupovala jsem v rozhlase i v televizních pořadech. V roce 1998 jsem názory odpůrců teorie o AIDS předložila na parlamentním slyšení „O naléhavých opatřeních v boji s rozšířením AIDS“ ve Státní dumě. V odpovědi jsem uslyšela mlčení všech přítomných, včetně presidenta RAMN (Ruské akademie medicínských věd) Valentina Pokrovskeho a jeho syna, vedoucího Centra pro prevenci AIDS Vadima Pokrovskeho. A co následovalo? Zvýšení financování tohoto odvětví medicíny. Vždyť AIDS, to je přece šílený byznys.
> V podstatě je to jednoduché. Vysvětlím tuto problematiku způsobem pochopitelným pro řadového člověka. Nikdo nemluví o tom, že AIDS není. To není úplně přesné. AIDS – syndrom získané lidské imunodeficience – existuje. Ale není způsoben virem. Respektive – „nakazit“ se jím v obvyklém smyslu slova není možné. Ale chcete-li, je možné si ho „uhnat“.
O selhání imunity už víme dávno. Všem studentům medicíny se už třicet, čtyřicet let – tedy v době, kdy se o AIDS ještě veřejně nemluvilo – přednášelo o tom, že selhání imunity může být buďto vrozené, nebo získané. Znali jsme všechny nemoci, které se nyní spojily pod jeden název – AIDS.
Podle verze Světové zdravotnické organizace se dnes jako AIDS nazývají dříve známé nemoci, jako kandidóza průdušnice, průdušek, plic, jícnu, kryptosporidióza, salmonella septikémie, plicní tuberkulóza, zápal plic, herpes simplex, infekce cytomegalovirem, karcinom děložního hrdla, (invazivní), syndrom vyčerpání a další.
Spekulace kolem problému HIV-AIDS je největším podvodem na dnešním trhu medicíny. Stavy oslabené imunity, tedy imunodeficience, jsou medicíně známé už z dávných dob. Existují sociální příčiny imunodeficience – chudoba, podvýživa, zneužívání drog, ale i řada dalších. Existují i příčiny v životním prostředí. V každém konkrétním případě oslabení imunity je tedy nutné důsledné a důkladné vyšetření pacienta pro zjištění skutečné příčiny imunodeficience.
Opakuji: syndrom získané imunodeficience byl, je a bude. Stejně jako byly, jsou a budou nemoci vznikající v důsledku oslabené imunity. Žádný lékař, žádný vědec to nemůže popřít, a také to nepopírá.
Já však chci, aby lidé pochopili jednu věc. AIDS není infekční onemocnění a není způsobeno žádným virem. Zatím nikdo nenašel vědecký důkaz o přítomnosti tohoto viru lidské imunodeficience.
Irino Michailovno, promiňte mi naivitu, ale někteří lidé umírají na diagnózou infekce HIV.
> Uvedu vám názorný případ. V Irkutsku onemocněla dívka. Test na HIV byl pozitivní, a tak jí byla diagnostikována infekce HIV. Začali ji léčit. Antiretrovirální terapii (léčbu oficiálně zavedenou v případě AIDS) dívka snášela těžko. Každým dnem se její stav zhoršoval. Nakonec zemřela. Autopsie však ukázala, že všechny její orgány byly zasaženy – tuberkulózou. To znamená, že dívka zemřela na sepsi způsobenou tuberkulozními tyčinkami. Kdyby byla správně diagnostikována a léčena protituberkulozními preparáty a nikoli antiretrovirální terapií, mohla žít.
Můj spolupracovník, irkutský patolog Vladimír Agjejev, který se 15 let zabývá výzkumnou prací věnovanou AIDS, zkoumal zemřelé, z nichž většina byla diagnostikována na irkutském AIDS-centru jako HIV infikovaní a zjistil, že všichni byli narkomané a zemřeli především na hepatitidu a tuberkulózu. Stopy HIV v této kategorii občanů objeveny nebyly, i když teoreticky jakýkoli virus by přece měl v těle stopy zanechat.
Jenže virus AIDS na světě ještě nikdo neviděl, což však nikterak nebrání zainteresovaným osobám v tom, aby s tímto neobjeveným virem bojovali. Přitom však bohužel bojují velmi nebezpečným způsobem. Faktem totiž je, že antiretrovirální terapie, která by měla s HIV-infekcí bojovat, ve skutečnosti naopak způsobuje selhání imunity, protože zabíjí všechny buňky bez rozdílu, a to zejména kostní dřeň, která je zodpovědná za produkci buněk imunitního systému. Lék AZT (zidovidin, retrovir), kterým se léčí AIDS nyní, kdysi dávno vymysleli pro léčbu rakoviny, ale použít se ho tehdy neodvážili, protože byl uznán jako vysoce toxický.
Oběťmi s diagnózou AIDS jsou často narkomané.
> Ano. Protože drogy jsou toxické pro imunitní buňky. Imunitní systém je tedy zničen drogami, nikoli virem. Drogy ničí játra, která v lidském těle plní řadu životně důležitých funkcí, zejména neutralizují toxické látky, podílejí se na různých formách výměny, a tak s nemocnými játry onemocníte prakticky čímkoli. U drogově závislých se nejčastěji vyvíjí toxická officinalis hepatitida.
AIDS tedy může vzniknout z braní drog, ale není nakažlivý a z člověka na člověka se nepřenáší. Jiná věc však je, že na pozadí již získané imunodeficience může nastat kdykoliv infekční onemocnění, a teprve to se pak přenáší. Včetně hepatitidy B a dávno známé nemoci Bodkina – typu A.
Ale nejen narkomanům je diagnostikován AIDS. Je možné tak dlouho obelhávat miliony lidí?
> Nejen narkomanům je diagnostikován AIDS. Před několika lety se mně jedna moje známá, mladá lékařka, zeptala: „Jak je to možné Irino: celý svět hovoří o AIDS a vy to popíráte?“ Po nějakém čase se vrátila z dovolené u moře a na kůži objevila nějaký novotvar. Analýza jí otřásla: řekli jí, že je HIV pozitivní. Je dobře, že se v medicíně orientovala a obrátila se na Institut imunologie. Jí jako lékařce řekli, že 80% kožních onemocnění dává pozitivní reakci na HIV, ačkoli se samozřejmě o žádné AIDS nejedná. Vyléčila se a uklidnila. Ale představte si, co se mohlo stát, pokud by věc takto neřešila – podstoupila by antiretrovirální terapii, čímž by si zničila imunitu a první onemocnění, s nímž by se pak setkala, by mohlo skončit s fatálními důsledky.
Četla jsem, že HIV nikdy nebyl izolován.
> Ano, o tom v červenci 2002 na konferenci v Barceloně hovořil emeritní profesor patologie Etienne de Harve, který se 30 let zabývá elektronovou mikroskopií. Publikum bylo nadšeno tím, jak podrobné technické argumenty o neexistenci toho, co je známo jako virus AIDS, elektronové mikroskopické obrazy přinesly. Pak vysvětlil, že kdyby HIV skutečně existovalo, bylo by jednoduché vyjmout vir z osob, které mají nejvyšší hodnoty této virové zátěže. To však zatím nikdo nedokázal.
> Takové množství nemocných tady není ani dnes. Kromě toho je zmatek v tom, že ve statistice nerozlišují AIDS a HIV. Ano, každý rok se prý počet nemocných má zvýšít 10krát, tento poměr vymysleli v Americe v Centru pro kontrolu a prevenci nemocnosti. Z USA mimochodem kromě AIDS pochází i atypický zápal plic popsaný velmi nespecifickými příznaky, nemoc šílených krav, ptačí chřipka, prasečí chřipka atd. Je to všechno naprostý nesmysl! Neustále vybízejí k boji s nějakou novou infekcí. Ale s čím vlastně máme bojovat? Se skutečnými infekcemi, nebo smyšlenými?
Irino Michajlovno, řekněte: je možné do sebe úmyslně vpravit takzvanou HIV-pozitivní krev a neznepokojovat se?
> Již se to stalo. V roce 1993 si americký doktor Robert Willner vpravil do těla HIV-pozitivní krev. Když se ho ptali, proč tak riskuje život, řekl: „Dělám to proto, aby se už skoncovalo s největší smrtící lží v historii medicíny“. A tehdy jsem se rozhodla napsat recenzi knihy „Smrtelné lži“.
V tisku se poměrně často objevují zprávy o objevu léku na AIDS.
> Je to vždycky zábavné číst takové zprávy, protože zároveň si v medicínských článcích autoři „všeléku“ stěžují na to, že klasická pasteurovská metoda vytvoření vakcíny stále nepřináší výsledky. Samozřejmě, že nemůže přinést výsledek, protože pro vytvoření vakcíny chybí malý, ale důležitý detail – výchozí materiál pod názvem „virus“. Bez něho „kupodivu“ klasická metoda vytvoření vakcíny nefunguje. Zakladateli současné mikrobiologie a imunologie Louisi Pasteurovi se v XIX. století nemohlo ani v nejhorším snu zdát, že lidé nazývající se vědci, budou jednou vytvářet vakcínu z ničeho a při tom si stěžovat, že nefunguje. Jak neexistující je sám virus, tak neexistující je i možnost vytvoření z něj vakcíny. Existující jsou jen ty obrovské peníze vydávané na celé toto dobrodružství. (pozn. L – Čili jakési „praní“ špinavých peněz?)
Seznam faktorů, které mohou vyvolat falešné pozitivní výsledky testu na HIV protilátky.
2. Těhotenství (a to zejména u ženy rodící vícekrát)
3. Transfuze krve, a to zejména opakované
4. Infekce horních cest dýchacích (nachlazení, ARI)
5. Chřipka
6. Nedávno přenesená virové infekce nebo virová očkování
7. Očkování proti chřipce
8. Očkování proti hepatitidě B
9. Očkování proti tetanu
10. Hepatitida
11. Primární biliární cirhóza
12. Tuberkulóza
13. Herpes
14. Hemofilie
15. Alkoholické hepatitidy (alkoholické onemocnění jater)
16. Malárie
17. Revmatoidní artritida
18. Systémový lupus erythematodes
19. Onemocnění pojivové tkáně
20. Zhoubné nádory
21. Roztroušená skleróza
22. Selhání ledvin
23. Transplantace orgánů
24. Chybně pozitivní odpověď na jiný test, včetně testu RPR na syfilis
25. An. sex
