– Duchovní příčiny ne-mocí – nervový systém

Nespavost, spánkový apnoický syndrom – skřípání zuby, mluvení ze spánku, pseudohalucinace – syndrom neklidných nohou – nadměrná spavost (hypersomnie), narkolepsie, Pickwickův syndrom – bolest hlavy (cefalea) – migréna – poruchy vědomí (delirium, amence, obnubilace, somnolence, sopor, synkopy), bezvědomí (kóma), vigilní kóma, apalický syndrom – ztráta a poruchy paměti (amnézie, paramnézie) – neuropatie, parestezie („brnění“ v končetinách) – neuritida, polyneuritida, polyradikuloneuritida – kauzalgie, neuralgie, neuralgie trojklaného nervu – úder do hlavy, zranění hlavy – meningitida, encefalitida, meningoence-falitida, encefalomyelitida, klíšťová encefalitida – cévní mozková příhoda (CMP, iktus, mozková mrtvice) – paréza (obrna), přerušení nervu, plegie (ochrnutí), paraplegie, hemiplegie a kvadruplegie, dětská obrna (poliomyelitida) – mozkové nádory, hydrocefalus (edém, vodnatelnost mozku)

– otřes mozku – borrelióza, Lymeská borrelióza – poruchy vyjadřování a učení (koktavost, dyslexie) – oligofrenie (slabomyslnost), Downův syndrom – schizofrenie a jiné psychózy, halucinace – mentální anorexie a mentální bulimie – epilepsie a další záchvatovitá onemocnění – onemocnění míchy – amyotrofická laterální skleróza (ALS) – roztroušená skleróza mozkomíšní (RS) – Alzheimerova nemoc – Parkinsonova nemoc- chorea – neuróza, neurastenie, hysterie, fobie, obsese – deprese, víra.

Člověk se odlišuje od ostatních tvorů hlavně úrovní rozumu. I zvířata lecčemus rozumí, o leccos si dokážou „říct“ a někdy jsou stejně jako lidé mazaná. Jenže ve srovnání s člověkem jsou jejich rozumové schopnosti většinou malé. Člověk díky své inteligenci hodně ovládá a podle svých představ přetváří svět – někdy k jeho dobru, ale často svět (hlavně příroda) lidským působením trpí. Informacemi, jež poskytuje rozum, i četnými z něho plynoucími žádostmi je potlačováno vnímání intuicí, nejsou náležitě naplňovány vlastní duševní potřeby a jsou plytce chápány pocity jiných. Jedinec, jehož s velkou převahou vede logika, který přednostně činí to, co mu přinese materiální užitek a vyznává náhledy typu: „má dáti – dal“, či „urvi, co můžeš“, velmi málo slyší hlas svého svědomí a obvykle nemá čas, aby pomohl druhým s jejich starostmi a úkoly. Rozum byl dán člověku, aby s jeho pomocí naplňoval své potřeby a opravdu (duchovně) cenné představy a plány. Člověk nemá rozumu sloužit, nýbrž ho smysluplně využívat. Obraz současného dění u nás i ve světě je dokladem, že se mu to zatím nedaří. Co Ti srdce napovídá, to nechť Ti myšlení a zdravý úsudek pomůže následně realizovat. Opačná cesta Tě nikdy nedovede k úplné spokojenosti, byť putováním po ní získáš četné materiální statky, pracovní ocenění a třeba i slávu. Duševní bohatství Ti ale nepřinese a neuspokojí Tě, jelikož jsi povstal z ducha (jehož tělesná schránka se pravidelně mění). Všechno materiální včetně fyzického těla necháš na Zemi, avšak úroveň poznání duchovních zákonů i míra pochopení, jak je správné žít, Ti zůstane. Čas od času se vliješ do nové formy i osudu (který odpovídá Tvé dosažené moudrosti) a v dalším těle putuješ životem, v němž navazuješ na dosažené i nezvládnuté v minulosti. Nezapomínej, že o Tvém štěstí hlavně rozhoduje, jak četné a krásné paprsky vystupují z Tvého duchovního srdce a zdali Tě naplňují pocity, že jsi prospěšný ostatním lidem. Ke štěstí potřebuješ, aby Tě život uspokojil také citově, zejména kvalitou Tvého vztahu s partnerem, dětmi a rodiči.

Nespavost, spánkový apnoický syndrom

Každý den plníš spoustu úkolů. Denně hodně děláš pro svou rodinu a k tomu poctivě pracuješ v zaměstnání. Dále poskytuješ mnoha lidem menší či větší účinnou pomoc, zabezpečuješ své potřeby i dopřáváš radost své duši. Nejsi dokonalý, a proto své úkoly nezvládáš v úplném souladu s Podstatou, což Tě vyčerpává a potřebuješ si odpočinout. Když den končí, často se moc těšíš do postele, neboť očekáváš, že se vyspíš „do růžova“. Jenomže mnohokrát jsi zklamaný – Tvůj spánek je během noci několikrát přerušený a ráno opouštíš lože jen o cosi méně „rozlámaný“, než jsi na ně uléhal. Dostatečně dlouhý a hluboký spánek je pro člověka nezbytný. Spánkem člověk sílí. Během kvalitního spánku opouští své pozemské starosti, jeho duch se lehce odpoutává od těla a přibližuje se vyšším světům. Tělo duchem vyspělého člověka nevyžaduje mnoho spánku, neboť celý život jeho pána zároveň je klidem i aktivitou, sněním i bděním. S pokojnou myslí jedná (zevně) jedině tam, kde je to obecně vhodné. Poté se opět vrací do svého světa nadhledu, smířen se vším, co mu a jeho blízkým život přináší. Vnitřním klidem trvale naplněný člověk se nepotřebuje spánkem ztišit na tak dlouho, jako jedinec povrchně žijící. Moudře využívaný organismus i mysl nemusí být dlouhým spánkem zastavovány, síly si doplňovat a duševně pookřávat, poněvadž jejich pán Lásku (do níž je spánek nahlédnutí) žije. Poruchami spánku trpí občas nebo chronicky velká část populace. Málokterý člověk se dokáže vymaňovat z kolotoče stresů, úkolů, přání.

Cévní mozková příhoda (CMP, iktus, „mozková mrtvice“)

Život práskl dveřmi, tvrdě a velmi znatelně udeřil na Tvé tělo a ochromil je. Zvadlo Tvé tělo, neboť předtím dlouho upadal Tvůj duch. Jaký jsi byl, než Tě cévní mozková příhoda potkala? Nebušil jsi (obrazně) na zavřené dveře obchodů, z nichž sis toužil něco pěkného odnést domů? Neprosazoval jsi sveřepě „svou“ tam, kde jsi měl hlavně děkovat, prosit, omlouvat se a slovy i pomocí hladit? Nechtěl jsi náhodou všechno zvládnout a obsáhnout sám? Určitě jsi během předchozích let měl šance být jiný, přibrzdit tempo svého konání a pozitivně se změnit. Jenomže jsi trval na svém. Cévy v mozku sis zatěžoval arteriosklerózou a zkoušel, co společně s Tvým trávicím traktem vydrží. Nedával sis do života opravdovou, spontánní radost. Nedokázal jsi vychutnat, čeho jsi už dosáhl, a pořád ses někam, či za něčím novým hnal. Tvé tepny tvrdly a lymfatický systém, jenž (duchovně) odnášel z Tvé hlavy nánosy nevyřešeného a odpadní látky, byl dlouho přetěžován a méně výkonný. „Nač se měnit, stejně umřu,“ říkával jsi v podtextu svého konání. Jenomže nežiješ pro budoucnost smrti. Smyslem každého (čili i Tvého) života je něco se naučit, změnit se během něho k lepšímu, dokázat pokojně snášet nedokonalost druhých i jasně uvidět vlastní chyby. Cílem života je duchovně vyzrát. Jak se Ti to podařilo? Cévní mozkovou příhodou naplno propukla touha po delší radosti i odpočinku. Uvolnilo se vnitřní pohrdání Tvého ducha dosaženým pracovním postavením a rodinnými starostmi i jeho znechucení termíny, které sis neustále vytyčoval. Jako erupce sopečné lávy zalila krev, jež symbolizuje dávanou, nebo nedostávanou radost, mozek, který (údajně) Tvému duchu ubližoval a bránil mu projevit se srdcem (moudře využívané myšlení je pro člověka nezbytné).

Cévní mozková příhoda, jinak iktus, je nejrozšířenější onemocnění mozku. Skoro 70 % CMP je zapříčiněno náhlým nedostatečným prokrvením mozku (zahlcením sebe úkoly a z přetížení rodící se zlobou), zbývající CMP způsobuje výron krve do mozku (útoky na jiné lidi a jejich ovládání). Umírá na ni 35-40 % postižených. Polovina těch, kteří CMP přežijí, je po prodělané CMP invalidních, jelikož u nich dojde k poruchám hybnosti, ztrátě řeči, bezvědomí nebo k ochrnutí. Relativně bez následků se z CMP vyléčí málo nemocných. U CMP vzniklých ischemií jsou výrazně vyšší naděje postižených na přežití i lehčí následky než u CMP vyvolaných prasknutím cévy a krvácením. Vždy je lépe druhým přehnaně sloužit a v důsledku toho na ně být někdy protivný, než „nic“ pro ně nedělat, být sebestředný a ostatní stále kritizovat. Kde je více lásky, tam je větší naděje na úspěch i uzdravení.

Při CMP se krevní sraženina, vzniklá uvnitř cévy či z jiné cévy (nebo tukové kapénky, či bublinky vzduchu), posune krevním proudem do užší cévy, a tu uzavře (dokud to šlo, dotud se nemocný snažil, aby se věci a vztahy kolem něho děly, jak on chtěl). Fakt, že nemoc postihuje houževnaté a v jistých oblastech života velmi sebevědomé, či zarputilé lidi potvrzují rizikové faktory cévní mozkové příhody. Jsou jimi hlavně ateroskleróza (líbí se mi, jak žiji a nehodlám to měnit), cukrovka (druzí mně nejsou náležitě vděčni za to, co pro ně dělám, a proto se sám rozhodnu, komu co, kdy a jak dám) a vysoký krevní tlak (když něco nejde, tak více zaberu a problém obvykle zmizí). Nebezpečí CMP dále zvyšuje kouření (nemluvte mi do života, až Vás budu potřebovat, tak se Vám sám ozvu), nedostatek pohybu („Teď mě nerušte, dívám se na televizi, jdu na fotbal; dělal jsem přesčas, co po mně ještě chceš?“) a hormonální antikoncepce (co zprvu vypadá jako pomoc, to je ve skutečnosti odklonem od Lásky). Někdy lze operací a rehabilitací (či jen jí) dosáhnout, že poškozené funkce převezmou jiné oddíly mozku.

Vedle významných osob (těm bývá obvykle poskytnuta nadstandardní péče) se po prodělané CMP operují hlavně prostí lidé, jimž je operací dopřána milost shůry – s přispěním obětavých lékařů (náhodný není rozsah postižení, ani kdo bude operovaný). Často se musíš stejně jako lékař (rychle) rozhodnout. Máš-li při svém rozvažování „nepříjemný pocit“, tak asi zamýšlíš učinit něco, co rozum schvaluje, jinými je běžně činěno, ale je-li dané jednání ozářeno Láskou, ukážou se četné slabiny Tvého záměru. Když máš při svém rozhodování divné negativní pocity, tak raději přestaň plánovat, své rozhodnutí o pár dnů odlož a posečkej s ním, až v Tobě bude víc klidu, pokory i optimismu. K přechodným ischemickým atakům dochází při snížení průtoku krve mozkem při spánku, nebo po jídle (musíš mít síly jednak pro výstup na vrchol hory, jednak na cestu do bezpečí základního života – nikdy nepracuj delší dobu „na doraz“ a po práci nezapomínej na odpočinek). Nejslabší ischemickou CMP je podle průběhu tranzitorní ischemická ataka (TIA), což je drobná mozková dysfunkce, která trvá maximálně 30 minut, odezní do 24 hodin a často se opakuje. Ta chorému říká: „Dosud jsme si nezávazně hráli, ale od této chvíle bojujeme ‚naostro‘, v sázce je Tvůj život.“

Silnější CMP se nazývá reversibilní ischemický neurologický deficit (RIND). Jedná se o ložiskovou mozkovou ischemii trvající déle než 24 hodin a odeznívá do 14 dnů – někdy s drobným neurologickým postižením. Pacientovi je vážnou výstrahou: „Kdy si konečně dáš říct? Tobě již nezáleží na životě?“

Třetí stupeň – postupující CMP, u níž klinické projevy i postižení nervového systému neustále narůstají, je duchovním povzdechem: „Kdybys tepu života vskutku naslouchal, nemuselo Tě tohle potkat. Tvrdošíjně jsi šel cestou svých představ a varování nedbal, a tak se nyní (přežiješ-li) všechno zásadně změní.“ Při nejsilnější tzv. dokončené CMP, což je nevratné ložiskové poškození mozku s trvalým neurologickým postižením, lze použít dva výklady (podle duchovní vyspělosti a lidskosti nemocného, která se odrazí v tom, zda mezi živými zůstane, či následkem CMP zemře). První výklad: „Nemoc Tě nyní zastaví, abys (vynucenou) pokorou (a tělesným postižením) očistil svého ducha a byl jsi, až ke Mně jednou přijdeš, duchovně lehčí,“ je určený tomu, kdo dokončenou CMP s vážnými následky přežije. Druhý výklad: „Synu můj (dcero má), ulev si a pojď si ke Mně odpočinout, než se začas opět budeš učit lásce a mít možnost jít ke Mně,“ jsou možná slova Světla, jež uslyší člověk, který CMP podlehne.

Oba výklady pak ukazují, že i ta nejtěžší onemocnění v sobě obsahují velkou lásku. Podle typu souvisejících poruch (citlivosti, hybnosti, mluvy, paměti, omezení vidění, zvracení, závratě, bolesti hlavy) lékař pozná, která tepna (arterie) je ucpána. Nejčastěji CMP postihuje arteriu cerebri mediu, což je tepna, která zásobuje většinu zevní plochy polokoule. Tento typ CMP říká: „V jádru jsi to většinou myslel dobře a za uplynulé roky jsi odvedl dobrý ‚sportovní‘ výkon, ale umělecký dojem Tvé jízdy životem nebyl ani průměrný.“ U „arteria cerebri mediání“ CMP jsou poruchy hybnosti (hlavně horních končetin), smyslů, tvorby a porozumění řeči (afázie). Afázie je buď motorická – nemocný rozumí, ale není schopen tvořit slova (dříve jsi druhým málokdy slušně a se zájmem odpovídal, nyní se sám na sebe zlobíš, že nejsi odpovědi schopen), nebo senzorická – chorý mluví zkomoleně, ale ostatním nerozumí a vyčítá jim, že mu říkají nesmysly (pořád bys řídit chtěl, avšak pořád neslyšíš to, co máš slyšet, více naslouchej srdcem a žij intuicí).

Velké následky (často úmrtí) mají i malá poškození cévní mozkovou příhodou v oblasti mozkového kmene a arterie basilaris, která se podílí na krevním zásobení mozku (energii si dodávej hlavně vnitřními cestami, opravdovou Sílu nezískáš ani vydatným (masitým) jídlem, ani přehnaným tělesným cvičením). V této oblasti se totiž nachází retikulární formace – síť nervových jader a vláken, která získává podněty z ostatních částí mozku i míchy (hodně je služebníků, ale jeden pán – kéž by se tím Tvým stal Bůh a poslouchal jsi ho) a přepojuje je do jiných oblastí centrálního nervového systému. Retikulární formace je významná pro řízení životně důležitých funkcí: dýchání (neber jiným lidem možnost svobodně se rozhodovat i konat a též se sám nedej nikým svázat, či sám sebe něčím do těsné cely neuvězni) a krevního oběhu včetně srdce (hloupostí je odmítat dobrodiní rozumu a darem využívat rozumu ve správné míře – kvůli zdraví musíš solit, avšak pokud příběhy svého života nedosolíš, či přesolíš, dočkáš se nemocí či četných oprav svého konání).

K cévní mozkové příhodě vlivem výronu krve do mozku dochází po rozčilení a velké fyzické námaze. Následky této CMP jsou těžší než u „ischemické“ CMP. Obvykle po ní zůstanou postiženy plegií (úplnou obrnou – viz další odkaz) horní i dolní končetiny. Když už sebe nejsi schopen kontrolovat a rád dobré, ale méně zdravé pokrmy jíš i s oblibou se alkoholických nápojů napiješ, tak alespoň zvládej svoje jednání vůči druhým, neboť chyby v něm Tě vždycky budou bolet víc, než pošlapání vlastního štěstí. Do první linie boje s CMP byli postaveni lékaři, sestry a pomocný nemocniční personál, v druhé linii jsou rodinní příslušníci nemocného. Chorý by si měl vážit bojovníků v obou liniích, poslouchat je a účinně jim pomáhat. Jde přece o jeho zdraví. Po prodělané CMP a stabilizování stavu nemocného se doporučuje dostatek tekutin – voda účinně tiší vnitřní žár a pohled na hladinu rybníka nastoluje v duši pro vyléčení tolik potřebný mír, z něhož pak tryská síla nutná k rehabilitaci a životu za ztížených podmínek. Dále pomáhá vhodný pohyb za použití kompenzačních pomůcek – holí a berel (život má několik kapitol a je místem mnoha změn – překonaná CMP je začátek jedné z jeho důležitých kapitol – napiš krásně alespoň její stránky, ve srovnání s minulostí buď přívětivější a vděčnější za lásku, kterou dostáváš, i za to, co nyní vlastníš). Prospěch „mozkové mrtvice“ nelze pochopit lidskými měřítky. Ochromil ses. Něco jsi ztratil, ale i dostal. Získal jsi klid i prostor k zastavení. Opět se v Tobě rozzářila touha po životě. Dneska se již nerouháš zlořečením života, nýbrž moudře pravíš: „Nepotřebuji již ani to, ani ono, chci pouze klidně žít, ještě chvíli být na tomto světě, vidět, slyšet a hladit svého partnera, děti i vnoučata.“ Sláva Tobě, že již takto uvažuješ. A ještě jednou zvolám: „Sláva Tobě,“ bude-li tato Tvá pozitivní proměna trvalá. V tom případě by byla nemoc jednoznačně pro Tebe prospěchem, ač se jednalo o cévní mozkovou příhodu, z níž jsi nevyvázl „bez šrámů“. Těm, kteří ani po vážném varování lehčím iktem nepochopí, jak žít a co je pro člověka důležité, přichystá život další možnosti oprav a nové zkoušky lidskosti. Avšak budou těžší, tvrdší, s nižším poměrem mezi prospěchem a bolestí. Čím déle člověk chybuje a nechápe, tím více v jeho životě převažuje bolest a strádání. Pokud Tě CMP skutečně potkala a přečetl jsi tyto řádky, jásej, jelikož mnohým nebylo téhož dopřáno a jako Ty dále nežijí. Odhoď ze své hlavy smutek, odhoď z ní také smělá, jenže zbytečná přání. Do svého konání místo nich vkládej lásku a přijmi ji za svého učitele. Květinu přátelství podej s úctou každému, koho na své pouti životem potkáš.

► V této chvíli jsme se ocitli ve fázi, kterou jsem zmiňovala na počátku: Pokud Vás tedy soupisy duchovních příčin ne-mocí zaujaly, máte zájem pokračovat a dozvědět se více, pátrejte po knize „Co nám tělo říká“, aneb po stopách nemocí – autor Miroslav Hrabica. Tuto knihu je možno zakoupit, nebo zapůjčit.

V blízké budoucnosti bude? vloženo pokračování duchovních příčin nemocí, a to z hlediska LÉČBY, ovšem zde již z jiného pramene. Vzhledem k tomu, že energie se opět mění, je možné, že dalších soupisů již nebude potřeba. Toto rozhodnu v závislosti na výši a rychlosti vývoje času a uvědomění lidí. Čili v případě, kdy si v kumulacích změnových energií „přečtu“, že na tyto stránky v budoucnu „přijdou“ i osoby, jimž doplnění míry uvědomění v této oblasti pomůže, učiním tak. S M. Hrabicou se tímto s poděkováním loučím.