Přesuňme se nyní do minulosti, do země, kde vládl jeden sultán. Měl čtyři ženy.
Nejvíce miloval svoji čtvrtou ženu, nejmladší a nejlaskavější. Dával jí nádherné šaty, drahocenné klenoty, pečoval o ni, jak nejlépe uměl. Doslova ji nosil na rukou.
Velmi rád měl ale i svoji třetí ženu, nádhernou krasavici. Když cestoval do jiné země, bral ji vždy s sebou, aby všichni viděli, jak je krásná. Často se také bál, že jednoho dne ho zavrhne a uteče k jinému.
Také svou druhou ženu sultán velice miloval. Byla chytrá, hýřila vtipem, v intrikách jí nebylo rovno. Byla jeho důvěrnicí, vždycky moudrá, vždy přející a trpělivá. Když měl sultán problémy, svěřoval se své druhé ženě a ona mu pomáhala dostat se z obtížné situace a přežít těžký čas.
Jeho první žena byla ze všech nejstarší. Byla svému muži velmi oddána, dělala všechno, co mohla, pro uchování a rozmnožení bohatství sultánova i celé země a velmi se jí v tom dařilo. Sultán však, i přes to vše svou první ženu nemiloval a to, že ona jej měla tak hluboce ráda, se ho jakoby netýkalo. Vůbec si jí nevšímal.
Jednou sultán onemocněl. Vzpomínal na svůj život, plný přepychu a pomyslel si: „Teď mám čtyři ženy, ale až umřu, zůstanu sám“.
A požádal svou čtvrtou ženu:
– Miloval jsem tě víc než ty ostatní. Dával jsem ti to nejlepší, co jsem měl, chránil tě, jako poklad. Teď, když umírám, jsi ochotna následovat mě do říše mrtvých?
– Na to zapomeň! – odpověděla mu čtvrtá žena a bez jediného dalšího slova odešla z komnaty. Její slova byla jako ostrý nůž vražen muži do srdce.
Zesmutnělý sultán se tázal své třetí ženy:
– Zbožňoval jsem tě po celý život. Teď, když umírám, jsi ochotna jít se mnou do království stínů?
– To ne! – odpověděla mu třetí žena. Život je tak krásný! Až zemřeš, chci se znovu vdát.
Sultán byl velmi sklíčený. Takovou bolest jeho srdce dosud nepoznalo.
Oslovil tedy svou druhou ženu:
Vždy jsem se k tobě obracel o pomoc. Vždycky jsi mi pomohla, bylas mi tím nejlepším rádcem. Teď, když umírám, budeš ochotna jít se mnou tam, kde naříkají bledé stíny a prosí vládce duší o slitování?
– Velmi lituji, že tentokrát ti nemohu pomoci, – odpověděla mu druhá žena. To největší, co pro tebe mohu udělat, je s poctami tě pohřbít.
Její odpověď působila na sultána jako tisíc hromů a tisíc blesků.
V tu chvíli uslyšel hlas:
– Půjdu s tebou a budu tě následovat až do konce!
Sultán pohlédl směrem toho hlasu a uviděl svou první ženu, uvadlou téměř k nepoznání.
Cely ohromený pronesl:
– Měl jsem být k tobě pozornější, dokud jsem mohl!
Každý z Vás má své čtyři ženy.
> Čtvrtá žena je vaše tělo; je jedno, kolik času a péče mu věnujeme, aby vypadalo dobře; až „odejdete“, nechá Vás na holičkách.
> Vaše třetí žena, to je kariéra, peníze, postavení, bohatství. Až odejdete z tohoto světa, získají je jiní.
> Druhou ženou je rodina a příbuzní. V určité chvíli již není důležité, jak Vám pomáhali, dokud jste zde byli. Až odejdete, bude to největší, co pro Vás budou moci udělat – doprovodit Vás do hrobu.
> Vaší první ženou je duše. Často ji ignorujete, když se honíte za úspěchy, za mocí, bohatstvím a potěšením. Bez ohledu na to zůstává duše tím jediným, kdo jde a půjde s Vámi všude tam, kam půjdete Vy. Budete-li o ni pečovat, budete-li ji chránit a rozvíjet, můžete tím dát světu i sobě samým ten nejkrásnější dar.
