Negační myšlení postihuje i děti. Toto téma je velmi aktuální, a proto si dovoluji zde vložit návod pramenící ze strany dětské psycholožky – paní Tamar E. Chansky. Zmiňuje, že pro děti s tendencemi k negativnímu myšlení se negativní myšlenky stávají výchozím, prvním, posledním a konečným slovem.
Děti si zkrátka neuvědomují, že si destruktivní myšlenky nemusí vštěpovat. Místo toho začnou tato přesvědčení brát za absolutní pravdy. Zde naštěstí mohou pomoci rodiče. Bez ohledu na to, zda dítě destruktivní myšlenky mívá občas či pravidelně, je možné jim tyto škodlivé vzorce chování pomoci překonat.Jak identifikovat destruktivní myšlení
Aby bylo možné se s destruktivními myšlenkami vypořádat, musí být nejprve identifikovány. Jak? Dítě má sklony k >
– přehánění a zveličování důležitosti nežádoucí události
– obviňování se za něco, co bylo způsobeno vnějšími okolnostmi; obviňování se za malé věci
– zobecňování – to, co se stalo, se děje vždy
– snadno se na sebe rozzlobí
– neochota něco zkusit, pokud není jisté, že člověk vynikne
– špatné věci se dějí pořád, dobré věci naopak nikdy
– problém tolerovat omyly, zklamání či prohru
– jakékoliv překážky jsou nepřekonatelné
Níže je možno osvojit si tři cvičení, která s nimi můžete vyzkoušet:
1. Rozlišení mezi destruktivními a konstruktivními myšlenkami
Pro děti není snadné rozlišit, které myšlenky jsou destruktivní, a které zase tvůrčí.
Jedním z jednoduchých způsobů je použít plyšáky, kteří budou představovat jednotlivé myšlenkové pochody. P. Chansky říká: „Mrzuté štěně a šťastný medvěd se oba mohou dívat na určitou situaci, například rozlité mléko, a vidět stejnou věc zcela rozdílně.“
Pokud už má dítě více let, vezměte si papír a uprostřed nakreslete čáru. Na jednu stranu napište „Kazisvětské myšlenky“ nebo „Myšlenky nemocného mozku“. Na druhou stranu napište „Moje zařící myšlenky“ nebo „Chytré myšlenky“.
2. Osvojení optimistického myšlení
Pěstování optimismu u dětí je klíčem k řešení destruktivního myšlení. Řekněme, že jsou dvě děti v cukrárně, a jejich čokoládová zmrzlina jim vypadne z kornoutu. Jedno z nich zvolá: „Špatně nám ji tam dali, tak spadla. Chci novou.“ Druhé dítě řekne: „Proč vždycky já? Tady to nikdy není dobré. Všechno je na nic. To je ten nejhorší den v mojem životě.“
V prvním příkladu optimistické dítě rekapituluje fakta a vidí řešení problému. Pesimistické dítě však „situaci přibarvuje, a jen malé nehodě přisuzuje záměr, trvalost a globálnost“. Což může znít povědomě i mnoha dospělým.
Rodiče mohou se svými dětmi hrát hru s názvem „Bohužel, naštěstí“. S dítětem vymyslete „pět nepříjemných situací“, napište je na kartičky a vložte do klobouku. Každý člověk si vytáhne jednu kartu, a přečte nepříjemnou situaci nahlas.
Příklad: „Bohužel film, na který jsem chtěl jít do kina, už byl vyprodán“. Další člověk odpoví z pozitivního úhlu pohledu. „Ale naštěstí jsem do kina šel na něco jiného“. Tímto způsobem se dále pokračuje.
Příště, až dítě bude opět procházet nějakou těžkou situací, může rodič říci: „Vidím, že tady máme i hodně naštěstí. Které naštěstí bychom mohli v této situaci použít?“
3. Distancování se od destruktivních myšlenek
Je také důležité, aby se dítě na situaci podívalo s odstupem a získalo tak nový úhel pohledu. V takové situaci se vyhneme tomu, abychom dítě obvinili z destruktivity. Místo toho vinu svalíme na „nemocný mozek.“ To z rodiče také dělá spojence, protože umožňuje dítě chránit před „problematickou třetí stranou, Panem Ne, který je tím opravdovým otravou“. Dle p. Chansky tato změna pojmenování napomáhá snižovat platnost destruktivního myšlení, podporuje dítě, aby to nebralo jako pravdu, ale jako otravný, zneklidňující, přehnaně chránící a ne moc dobře informovaný hlas, kterým ve skutečnosti je.“
Požádejte dítě, ať nemocnému mozku vybere nějaké jméno. Chansky udává následující příklady: Pan Smutňák, Myš zloun, Nudař. Nechte dítě, ať postavu nakreslí a dá ji také nějaký hlas. Navíc se spolu mohou zamyslet nad tím, jak tomuto mozku odmlouvat: „Ty mi nerozkazuješ, kvůli tobě se cítím špatně, nebudu tě poslouchat, všechno vidíš černě, potřebuješ nové brýle!“
Chansky také napovídá, jak s dítětem začít o tvorbě této postavy začít mluvit. Můžete říct: „Pamatuješ si, když si o sobě řekl/a, že jsi hloupý/á, protože si omylem pokreslil/s stůl?“ Teď už se tak necítíš, že ne? A jak bys nazval ten hlas v hlavě, kvůli kterému ses tak cítil?“
Obecně není cílem destruktivní myšlenky zastavit, odepřít či s nimi bojovat, říká p. Chansky. Místo toho, což je mimochodem důležitá lekce nejen pro děti!: je nutné změnit náš vztah k nim. Ačkoliv je negativní mozek naprogramován tak, aby viděl problémy, chyby a zklamání, můžeme se vzepřít a podívat se na situaci z jiného úhlu. Myšlenky jsou jen jednou z interpretací příběhu a tím, že se zamyslíme, byť i nad jednou či dvěma alternativami, nám umožní pohnout se z místa.
Pramen > Psychcentral.com
