Jako milovnice květinek nemohu jinak, než se podělit o vcelku zajímavý druh květu, který je znám pod názvem Kristova růže, růže Sněžná. Méně libý název je Čemeřice a zkušení zahrádkáři ji jistě znají.
Svým vzhledem i barevnými variacemi mi přijde okouzlující. Některé typy vypadají, jako vodní květiny, nebo ledové královny, jejichž skutečná domovina zasahuje do jiných rovin, než je tato rovina pozemská. Okvětní lístky a celkový vzhled mi ve zmenšené podobě mírně připomíná hlavní hrdinku z filmu „Adéla ještě nevečeřela“ …
Z odborného hlediska
Pisatelka následujícího textu tvrdí, že původní domov mají tyto druhy v Alpách a ve východní Evropě, už za středověku se ale rozšířily po celém kontinentu. Krásou svých velkých květů s pravidelně uspořádanými kališními lístky a výraznými střapatými středy pestíků zdobí po staletí stinná a polostinná místa zahrad a parků pod keři a stromy, kde se udržuje stálá vlhkost.
Půvab původních časně se rozvíjejících druhů, ať už výše zmíněných nebo růžově kvetoucí čemeřice východní či polokeřovité čemeřice smrduté s hrozny žlutozelených plných květů, která je původem z Korsiky, vynesl rostlině přízvisko „sněžná růže“ dávno předtím, než se začalo s jejím zušlechťováním a křížením. Zejména britští a francouzští zahradníci však v polovině minulého století přece jen začali s křížením především čemeřice černé a čemeřice smrduté a získávali tak postupně zajímavé i plnokvěté formy. Půvabný příběh nadšené zahradnice se pojí se jménem Angličanky Helen Ballardové. Tato dáma se v již pokročilém věku vydala na cesty na jih Evropy, kde v Řecku objevila krásu čemeřice orientální. Doma zasadila čtyři rostliny, dvě červené a dvě bílé, a začala s nimi experimentovat. Za třicet let do roku 1995 se jí z tohoto skromného začátku podařilo vyšlechtit množství hybridů nejrůznějších barev. Říká se, že jediné, které dodnes chybí, jsou oranžová a modrá. V její práci dnes pokračuje mnoho dalších šlechtitelů. V posledních letech se čemeřice staly doslova módou, a tak jejich členité růžice dekorativních listů a nejrůznější barvy jednoduchých i plných květů nacházíme nejen v zahradách, ale také v nádherných květinových vazbách.
Nebezpečné krásky
Důvod, proč byla pěstována, byl ale ještě jeden – bylinkářky, často označované jako čarodějničky, ji používaly na výrobu různých lektvarů a mastí nejen pro lidi, ale také pro dobytek. Vyháněly se jimi z těla parazité, likvidovaly se vši a léčil svrab. Prášek z oddenku, který vyvolává silné kýchání, byl využíván k prapodivné léčbě šílenství – chudák nemocný měl tímto způsobem ze sebe vykýchat zlého ducha. Často to ovšem vedlo spíš k jeho záhubě. Dnes se čemeřice jako léčivka nepoužívá, je totiž známo, že celá rostlina, zejména pak semena a oddenek obsahují velice nebezpečné pomalu vstřebatelné jedy. To ovšem jistě věděly i čarodějničky. Na čemeřici tedy v tomto smyslu pozor – po jejím trhání či ošetřování si rozhodně dobře umyjte ruce, otrava je velice nebezpečná a pro děti nebo lidi s nemocným srdcem často smrtelná.
Čerpáno z
http://www.magazinzahrada.cz/rostliny/cemerice-kvetina-carodejnic.html
Děkuji
