Všechny ženy chtějí být hezké, aby je muži milovali. Ano, to je jasné. Nejasné je mi pouze to, proč tolik žen snících o upřímné lásce začíná podvodem.
Vídám ženy, mladé a zralé, každá je krásná po svém. Každá má něco svého. A vidím, jak nechtějí přijmout svoji vlastní přirozenou přitažlivost, jak chtějí být mnohem lepší, ještě krásnější, přičemž krásu chápou opravdu velice vyhraněně, po svém. Barví si vlasy, obličeje i řasy, a okrádají se tak o půvab, který jim darovala příroda. Pod tím výrazným líčením vypadají všechny stejně, jako ty bezduché Barbie. Přitahují stejně bezduché Keny, se kterými pak hrají krátkou hru na manželství, aby nakonec byly zklamány.Nečekej od vesmíru prince, nedokážeš-li být princeznou bez podvodu.
Podvod je možná silné slovo, prostě se za tím skrývá obava nebýt hezká. Tak já vám něco řeknu: nejsou nehezké ženy. Žádnou jsem nikdy neviděl. Jsou jenom takové, které nás o tom chtějí přesvědčit. Jsem ošklivá, tak se podívej, jak jsem si zmalovala rty, nalíčila řasy, jak hluboký mám výstřih a kam až mám odkrytá stehna. Nic moc víc na mě není, než ten zmalovaný obrázek, je to jako s televizí – za ní jsou jen dráty a prach.
Můj zájem o ženu nezačíná u její tváře. A její postava, tím spíš všelijak oholená, mě nevzrušuje. Není to zajímavé. Přitahuje mě něco hlubšího, vnitřního, nějaké vnitřní světlo, jehož zdroj je uvnitř.
Muž se zamiluje do toho, co je přirozené, zamiluje se do ženiny přirozenosti. Teprve pak si všimne tváře a postavy a může jimi být nadšen.
Básníci opěvující štíhlou postavu, plné rty a dlouhé řasy, prostě jen popisují odraz onoho světla na ženském těle. Zamilovaný muž bude opěvovat stejně tak tloušťku, jako hubenost a sám se bude divit, jak se bortí jeho dříve vykonstruované neživé vzory krásy.
Nejkrásnější žena je pro mě žena těhotná. Vnější svět ji moc nebere, její myšlenky jsou uvnitř, u dítěte, celý její život je v té době zaměřen dovnitř, naslouchá sama sobě, hladí své břicho a chodí pomalu. Uvědomuje si dar a září ženskostí. Mužská tvář se při pohledu na těhotnou ženu mění, muž vypadá nějak silněji a ušlechtileji. Je to moc pěkné.
Mou oblíbenou částí ženského těla je břicho. Měkký, kulatý a tajuplný kopeček, kryjící úžasné nesčetné poklady. Tam začíná žena, její síla a přitažlivost. Dýchání břichem ani břišní tanec, které ženy provozují, nejsou žádná náhoda.
Zralá žena vytváří polaritu a přitahuje vyzrálou mužskou energii.
My muži nevnímáme krásu jen očima. To by pro nás byla nuda. Skenujeme každý pohyb: otočení hlavy, chůzi, postavení kolen, když žena sedí, hlas. Vycítíme půvab. Ten nejde zkopírovat, nejde si ho koupit, ani se mu naučit od modelek, které mezi námi vynikají umělostí, ne však půvabem. Půvab je něco jedinečného, čeho se dostalo každé ženě, jenomže to může být zakleto pod vypracovaným břichem a předsudky.
Muž zobne do toho, co vidí a má před nosem, ale cení si něčeho jiného. Je schopen najít a rozšifrovat ženskou krásu, pokud mu nic nebude bránit. Každá krása najde svého milujícího nápadníka, básníka nebo prince, jak chcete. Hlavně ji nevystavujte jako maso u řezníka a neničte nánosy barev. Stačí prostě být takové, jaké jste.
Lena: Tak prosím, pokud toto sepsal muž, pak smekám.
Jedna věc je ovšem to, co pánové tvrdí, druhá věc je, jak se chovají v situaci, která není pouze na virtuelním papíře, ale v reálném životě. A to, jak my zkušené ženy již víme, bývá často jiné. Osobně se spíše domnívám, že řádky výše sepsala žena, způsobem, jak by přála, aby muži na ženy reagovali. Zde jde ovšem pouze o domněnku.
Každopádně, i přesto, že mnohé v článku řečené se hezky čte – je zde několik fatálních pochybení, která se týkají vnímání lásky ženy a ženy, jako takové. Pokud jste je postřehli, pak mi určitě napište, velmi ráda si vaše poznatky přečtu.
Z @
