Životy veřejně známých osobností nijak zvláště nesleduji, každopádně čas od času ke mně čerstvý mediální vítr zavane zprávy, jež se těchto lidí týkají.
Když včera zašlo slunce a tma zahalila část naší Země, zhlédla jsem oznámení, že ►Jiří Pomeje◄, muž s krásným hlasem a vzhledem rytíře-ochránce, již není mezi námi.Je-li tedy na druhém břehu, jak zmiňují média, pak si nemohu odpustit drobný rozbor toho, co ohledně jeho osoby vnímám. Ovšem jiným způsobem, než je prezentován v médiích a kde jsou v podstatě všechny informace o něm obdobné. Já sepíši své skutečné pocity.
Pokud nějaká známá osoba opustí tento svět a já se o tom dozvím, přijde mi, že skon každého takovéhoto člověka proběhl přirozenou cestou. Kupříkladu u Ivety Bartošové se na energetické-informační rovině její odchod ukazoval již dlouho dopředu.
Co je u skonu Jirky zvláštní, nemám pocit, že skutečně odešel… Přestože se v poslední době hovoří o jeho nemoci, jsem si téměř jista, že takto to skončit nemělo, ne. Z „hůry“ mu byla stále dávána šance změnit svůj postoj i život. Byla tam podpora. On ji však „jaksi“ zahazoval a odmítal. Škoda.
Již před mnoha lety na něm-jeho auře bylo znát, že si s sebou nese těžké břímě. Jeho počátek se mohl připsat údajnému neúspěchu filmu Andělská tvář, který již patrně od počátku neměl konstruktivní podhoubí a díky tomu Jirka, coby jeho producent upadl do značných dluhů. Mimochodem, tento film se mi líbil a dle mne si zasloužil podstatně větší zájem. Snad zde nezafungovala propagace. Zhlédnout jej znovu možná budeme mít možnost ještě dnes, nebo ve dnech příštích.
Je také možné, že „trápení“ Jirky je možno přičíst době podstatně dřívější. Přijde mi, že skutečný, prvotní důvod jeho vnitřního smutku, na nějž se poté nabalovaly další, zřejmě neznají ani jeho nejbližší a on si „něco“ ze svého života odnesl s sebou, uzamčeno, hluboko uvnitř, aniž by se komukoli svěřil.
Šel hlavou proti zdi, zejména v tom, že před řešením problému/ů se uzavíral a utíkal před ním k formám náhražek. Dle médií holdování alkoholu a chození s kamarády. Kamarádi jej měli vzít, řádně s ním zatřást a trochu jej pozvednout. Snad tak i učinili?, ovšem vzhledem k jisté tvrdohlavosti Jirky, jíž u něj vnímám se patrně nepodařilo otevřít mu oči a zejména duši.
Povaha Jiřího z numerologického a duchovního hlediska
Co se týče vibrací čísel v jeho datu narození, které je veřejně udáváno jako 13. 12. 1964, pak je zde možno vidět absenci citového čísla 7, tedy schopnost empatie – vcítit se do pocitu druhých. Ovšem je zde vícero jedniček, což zaručuje citovost + šestka, která nositeli dává lásku ke všeobecné „kráse“, domovu a rodině. Není tedy divu, že se věnoval tanci. Čtyřka je číslo, jež svému nositeli dává schopnost vidět a vnímat věci reálně a stát nohama pevně na zemi, což člověka v jistém smyslu předurčuje k úspěchu. Proč tedy odbočka z jeho strany k „plácání“ se v takovém bahně?
Přestože byl robustní postavy, vidím v něm více ženské energie.
V jednom ze svých minulých životů byl s velkou pravděpodobností rytířem, nebo osobou, jež určitou formou pracovala s meči, popřípadě jinými zbraněmi.
Jirka měl dle mého názoru na víc. Mohl více dokázat a svou osobností tak více obohatit tento svět.
Jeho energie ve mně budí dojem, že přestože kolem sebe měl přátele a osoby, jež ho měly rády, s čímsi bojoval zcela sám. Postrádal skutečného přítele, jemuž se mohl plně otevřít a svěřit se se vším. Možná byl oním přítelem on sám, jeho nitro, které se ztratilo v mlze a on nemohl nalézt pevnou půdu pod nohama …
V této chvíli zasílám vzkaz jeho duši: Jirko, Tvůj odchod byl předčasný. Pomáhej z hůry čistým lidem tak, jako tímto způsobem činí kupříkladu ►M. Jackson◄, nebo paní Vanga a další… Buď prospěšný.
Se vzpomínkou v srdci Lena Orio
