Budeme-li se mít doopravdy rádi, můžeme si napravit karmu.
Následující návod jsem zde vložila, jelikož mne náhodně ťukl do oka a jelikož na Vás myslím, přišlo mi, že pro některé ze čtoucích může být v něčem přínosný. U jeho konečné fáze je vložena osobní poznámka:
► Karma je realizací energetického náboje, náboje životní síly. Když máme sami sebe rádi, vzniká uvnitř našeho těla energetický náboj vyzařující do našeho životního prostoru. Tato životní síla formuje situace, v nichž se vnitřní energetický náboj lásky k sobě samým realizuje prostřednictvím lidí a událostí, k prospěchu nás samých i našeho okolí.
Když sami sebe rádi nemáme, vzniká uvnitř opět energetický náboj vyzařující do okolí. Realizuje však cíle opačné – vytváří pro nás situace, v nichž se uplatňuje naše neláska k sobě, rovněž prostřednictvím lidí a událostí. A zcela rozhodně se nedá mluvit o jakémkoli prospěchu pro kohokoli.
Každý z nás by chtěl ve svém životě něco napravit, něco zdokonalit, vytvořit. Toto „něco“ může pocházet z jakékoli oblasti našeho života, může se to týkat lásky, vztahů, rodiny, práce, finanční situace… Naše přání jsou uskutečnitelná, dají se vyplnit.
Problém může spočívat v tom, že přání je sice dobré, avšak energetický náboj, který vysíláme k jeho realizaci, je zaměřen na cíle úplně opačné. Karma nenásleduje naše fantazie, drží se naší energie. Výsledkem může být, že se za někým vydáme s těmi nejlepšími úmysly a dostaneme od něho pár přes ústa. Chtěli jsme to nejlepší – a dopadlo to jako vždycky…
Načež si lámeme hlavu, co jsme udělali špatně, proč se nejlepší úmysly změnily v samé problémy a co to máme za karmu.
Přitom odpověď je jednoduchá: jaký je náboj, taková je karma.
Toužíme například v osobním životě po lásce a štěstí. To je krásné a zcela splnitelné přání. Když ho však prohlédneme ze všech stran a půjdeme do hloubky, zjistíme, že sami sebe rádi nemáme. Partnera hledáme, aby svojí láskou kompenzoval naši nelásku.
Na energoinformační úrovni vzniká situace, kdy sen o lásce a štěstí v osobním životě nabíjíme neláskou k sobě samému. Jaký je výsledek? Realizace náboje, tedy realizace nelásky k sobě samému, se nám dostává v nové podobě – v podobě nelásky člověka, o kterého jsme stáli. Karma udělala své – spojila příčinu s následkem.
Další příklad: rádi bychom měli dobrou práci s dobrým platem. Co to je „dobrá práce“? To je práce, která nás zajímá a kde si nás váží. A „dobrý plat“? To jsou peníze, kterých je dost na to, abychom si mohli udělat radost užitečnými a příjemnými věcmi, jimiž sami sobě projevujeme lásku a péči.
Takže dobrá práce nám dává možnost pocítit svou hodnotu a dobrý plat nám umožňuje projevit sami sobě lásku a péči.
Jenomže pokud se nemáme rádi, nedokážeme přání dobré práce nabít odpovídající energií. Máme náboj, je to náboj naší nelásky k sobě samému. Ten nám s realizací cíle „pocítění vlastní hodnoty“ nepomůže.
Problém se prohlubuje také tím, že i přání dobrého platu je nabíjeno neadekvátní energií. Nemáme se rádi, proto od sebe dobrý plat podvědomě odsunujeme. Vždyť když se nemilujeme, necítíme k sobě ani lásku ani péči a nevíme, jak s tím dobrým platem naložit.
Co tedy získáme jako výsledek? Práci, která nám nesedí a plat, o kterém je hanba mluvit. Karma udělala své – spojila příčinu s následkem.
Karma připomíná fyzikální zákony: máme kladívko, můžeme jím udeřit na hřebík, ale také se můžeme praštit do prstu. Přitom v obou případech půjde o jedno a totéž kladívko a o stejné vynaložení sil. Rozhodujícím prvkem je vektor síly – jakým směrem je kladívko zaměřeno.
V našem případě nasměrování kladívka znamená buď lásku k sobě samému, nebo nelásku.
Vše, čemu se musíme naučit, je ovládat svůj silový vektor. Tedy vnitřně k sobě pociťovat stálou lásku.
Právě stálost lásky je problémem…
Nejčastěji se kladívkem uhodíme do prstu, v určitých chvílích se nám však přece jen podaří uhodit na hřebík.
Jaké jsou to chvíle? A co je řídí?
Zpravidla jsou to vnější podmínky.
Je-li v našem životním prostoru všechno v pořádku, cítíme se uvolněně a nikdo na nás nedotírá, přecházíme podvědomě do stádia lásky k sobě samému a harmonie se světem, který nás obklopuje. Harmonie vnější formuje harmonii vnitřní. A vnitřní harmonie v nás odhaluje lásku k sobě samému, o níž jsme neměli ani potuchy.
Život je však pohyb. Během půlroku se vnější okolnosti změní. Vnější harmonie se vytrácí, naši vnitřní lásku k sobě samým si při tom bere s sebou. A my se znovu svým kladívkem – karmou praštíme do prstu…
To vypadá, jako když celý náš život plně závisí na rozmarných vnějších okolnostech. Jako bychom neměli stálé bydliště. Jako bychom žili na ulici: hned ve slunečním žáru, hned mokří deštěm nebo zasypáni sněhem.
Ve skutečnosti však právě sebeláska je naším vnitřním bydlištěm, v němž je vždycky teplo a útulně. Máme-li svůj vnitřní dům lásky k sobě samému, nezávisíme víc na vnějších okolnostech. Sami si vybíráme, kdy vyjdeme z domu, abychom se setkali s vnějším světem. A jsou-li vnější okolnosti nepříznivé, zůstáváme doma, přebýváme v lásce k sobě samému a dál směrujeme kladívko na hřebík, ne na svůj prst.
Láska k sobě samému nám dává svobodnou volbu – volbu vlastní karmy. Zákony karmy, stejně jako zákony fyzikální, jsou slepé. Prostě existují a platí. Oči k vidění máme sami.
Když se na sebe díváme očima lásky, vidíme, kam směřujeme svou karmu, vidíme příčiny a následky a řídíme svůj život jako celek.
Karmu je možné řídit. Karmu je třeba řídit.
Karma nevznikla proto, aby nás trestala, ale proto, abychom sami vytvářeli příčiny a následky. Karma není něco mimo nás, žije uvnitř nás. Její kořeny jsou zapleteny do naší sebelásky.
Jestliže svou vnitřní lásku k sobě učiníme pevnou a stabilní, bude taková také naše karma, budeme ji moci řídit. Řídit láskou k sobě samým.
Potom se naše sny mohou plnit. Štěstí v osobním životě, harmonické vztahy s dětmi i rodiči, přátelství, spolupráce, zajištěnost, naplnění, to vše se může realizovat nabito nábojem naší lásky k sobě samým.
To se týká i setrvačnosti karmy, která nás stále bije kladívkem do prstu… naprosto není třeba čekat, až se náboj vybije, až karma dojde. Vůbec není pravda, že svou karmu člověk nemůže opustit.
Kdykoli můžeme změnit náboj, upravit karmu. Jestliže se nám zdá, že v osobním životě nikdy nebudeme šťastni a že nikdy neseženeme dobrou práci se slušným platem, pak se nám to opravdu jenom zdá.
Kdykoli můžeme změnit běh událostí, změnit svůj vlastní osud. Protože kdykoli se můžeme začít mít rádi.
To je velmi důležitý okamžik.
Abychom se začali mít rádi, nepotřebujeme čekat na vhodné okolnosti. Ty nikdy nenastanou. Musíme si je sami vnitřně utvořit:
Jak se mít rád:
Může znít podivně, mít se rád a přijímat se bez vnitřní kritiky, to neumí zdaleka každý. Kořeny této neschopnosti tkvějí v dětství: dítě se nenaučí mít se rádo, jestliže mu rodiče, především matka, nebyli vzorem láskyplného vztahu k jeho osobě.
Pokud se nám v dětství nedostávalo mateřské lásky, bude tento nedostatek součástí naší vnitřní struktury po celý zbývající život. Nejspíš už jste četli nebo slyšeli o vnitřním Dítěti, vnitřním Rodiči a vnitřním Dospělém. Deficit lásky k sobě samému vzniká tehdy, když s naším skutečným rodičem (a následně i s tím vnitřním) něco není, jak má být: není vůči našemu vnitřnímu Dítěti laskavý, milující a pečující, zaujímá k němu pouze kontrolující, kritickou, agresivní, zavrhující a chladnou pozici. Jinak řečeno, zkuste si představit, že uvnitř vás žije někdo pro vás velice důležitý, kdo vás však nemá rád.
Podle čeho se dá poznat, že se člověk má rád, že si váží sám sebe? Na terapeutických skupinách se setkáváme s následujícími odpověďmi:
Mít se rád znamená:
Dbát na sebe a starat se o sebe.
Přijímat se bez vnitřní kritiky, bez pocitů studu nebo viny.
Pokládat se za hodného všeho nejlepšího.
Jednat s druhými jako rovný s rovným, bez pocitů méněcennosti, beze studu nebo viny.
Chránit své zájmy.
Uspokojovat své potřeby.
Dovolovat si žít pro potěšení.
A podle čeho se dá poznat, že se nemáte dost rádi?
Jste lhostejní ke svému zevnějšku a zdraví.
Jste sebekritičtí, ustavičně «na sobě pracujete», nějak se zlepšujete.
Při jednání s jinými lidmi pociťujete svoji méněcennost. Pokládáte se za něčeho nehodné – materiálních výhod, spokojenosti, vzdělání, harmonických vztahů; máte pocit, že si to nezasloužíte.
Máte-li se rozhodnout, dáte přednost uspokojení potřeb někoho jiného před svými, načež se cítíte být obětí.
Můžeme se v dospělosti naučit mít se rádi?
Možné to je, i když velice těžké. Vyžaduje to soustředěnou pozornost. Podle mého názoru nám k ovládnutí tohoto vnitřního zdroje pomáhá následující:
1. Umění malých krůčků
Jak se to dělá? Pravidelně si připomínáme svůj úkol a vracíme se do okamžiku tady a teď cestou naslouchání vlastnímu tělu, myšlenkám a pocitům. Všímáme si i těch nejmenších ohnisek nespokojenosti či nepohodlí a snažíme se jich zbavit.
Když nás například něco bolí nebo někde v těle cítíme napětí, místo promasírujeme, zaměříme na ně pozornost, soustředíme dech i energii a vyvineme všechno úsilí, abychom se nepříjemného pocitu zbavili. Pokud na nás táhne, zavřeme ventilaci nebo si přesedneme. Pokud je nám nepříjemný nelad kolem nás, neodkládáme úklid, nastolíme malebný pořádek, který nás bude těšit na pohled. Máme-li hlad nebo žízeň, toužíme po čerstvém vzduchu – vyjdeme si vstříc. A když nás přepadne chuť na něco konkrétního, třeba na kávu se skořicí, neváháme si ji pečlivě připravit a s požitkem vypít.
2. Pečující vnitřní rodič
Buďte sami sobě pečující maminkou. Hýčkejte a milujte své vnitřní Dítě. Všímejte si péče vnitřní Maminky, radujte se z ní i ze sebe. Můžete si třeba pořídit deník a zapisovat všechny případy, kdy jste dokázali uspokojit i ty nejmenší svoje potřeby. Chvalte se za to.
3. Hranice
Při styku s jinými lidmi se sebeláska projevuje včasným vymezením hranic. Právě tomu by se mnozí z nás měli učit. Tady může pomoci psychoterapie. Pokud se tomu chceme naučit sami, musíme vycházet z toho, že naše tělo na narušení hranic reaguje. Je třeba rozvíjet svou vlastní citlivost, pozorovací schopnosti, vědomost, přítomnost v daném okamžiku, abychom nejenom včas postřehli tělesné signály, ale také na ně ihned dokázali reagovat jasným vymezením hranic. Když k vám například někdo přistoupí příliš blízko, poruší tím vaši intimní zónu, kam mají přístup pouze vaši nejbližší. Jakmile cizí člověk poruší neviditelnou hranici, tělo okamžitě reaguje – vzniká například sotva pozorovatelné napětí v břiše a lehce se mění rytmus dýchání. Postřehnout tyto tělesné signály včas a říci «stop» nebo «ne» je pro mnoho lidí těžké, avšak je to schopnost, jehož význam je jen těžko ocenitelný.
Zvláště složité je rozhodování mezi vašimi potřebami a potřebami někoho blízkého, milovaného a důležitého. Jste například k smrti unavení a děti s vámi chtějí jít ven. Pro co se rozhodnout? Budete z lásky k sobě odpočívat, nebo zvítězí rodičovská povinnost?
Také zde dobrou roli sehrává deník a zapisování všech epizod, kdy jste uhájili své hranice a rozhodli ve prospěch svých potřeb a svého zájmu.
Pouze z lásky k sobě může vyrůstat skutečná, upřímná láska k jiným lidem. Kdo neumí milovat sám sebe, neví, jak milovat někoho jiného. > Lena: Ohledně těchto posledních vět si dovolím poznámku – mé zkušenosti jsou jiné: Znám lidi, jež sami sebe nemají rádi, odmítají se přijmout, přesto se jedná o milující bytosti, které milují jiné lidi, přírodu i zvířata ve formě, která je v této společnosti ojedinělá.
Autor textu neuveden
