Vysvětlení obdobného ražení, jež níže prezentuji, jsem podala dámě, která řešila problém v partnerském vztahu. Lze je však uplatnit i v obecné rovině vztahů povšechných. Přeneste se na okamžik do světa hluboké moudrosti a přijměte do svých srdcí následující pěkné vysvětlení:
Jeden mudrc se zeptal skupiny lidí:
„Proč na sebe lidé křičí, když jsou rozzlobení?“
Lidé se zamysleli a odvětili: „Ztrácíme klid,“ řekl jeden, „a proto křičíme.“
„Ale proč křičíš, když druhý člověk stojí vedle tebe?“ zeptal se stařec. „Není možné s ním mluvit potichu? Proč na druhého člověka křičíš, když se zlobíš?“
Lidé mu dali různé odpovědi, ale ani jedna z nich mudrce neuspokojila.
Nakonec jim vysvětlil:
„Když jsou dva lidé rozzlobení, jejich srdce se od sebe velmi vzdálí. A tak se snaží tuto vzdálenost překonat a křičí, aby se vzájemně slyšeli. Čím více se zlobíte, o to víc na sebe musíte křičet, aby jste se navzdory velké vzdálenosti slyšeli.“
Poté se mudrc zeptal:
„Co se stane, když se do sebe dva zamilují? Nekřičí, ale mluví spolu mírně. Proč? Jejich srdce jsou si blízká. Vzdálenost mezi nimi je nepatrná.“
A pokračoval: „Když se zamilují ještě více, co se stane? Nemluví, jen šeptají, protože láska je k sobě ještě přiblížila. A potom už ani nemusí šeptat, pouze se na sebe dívají. Tak blízko jsou si dva lidé, pokud se milují.“
Závěrem dodal: „Když se hádáte, nedovolte, aby se vaše srdce od sebe vzdálila, nepronášejte slova, která vás od sebe ještě více vzdálí. Jinak jednou nastane chvíle, kdy vzdálenost mezi vámi bude tak velká, že k sobě nenajdete cestu zpět.“
Udán pramen > Vlídné příběhy – C. J. Bermejo
