Proč ve svých životech potkáváte osoby, k nimž lnete takřka okamžitou důvěrou a máte silný pocit, že je znáte odjakživa? Něco po jejich boku prožijete a může se jednat, jak o příjemné chvíle, tak o okamžiky bolestné. Obé Vám něco ukáží.
V této věci Vám zcela zodpovědně mohu říci, oč jde, jelikož jsem sama takováto setkání absolvovala a během let si svá poznání utřídila, potvrdila, abych je mohla pravdivě předat těm z Vás, jež v této oblasti tápete.Vzhledem k tomu, že zde mám umístěnu značnou spoustu vlastních prvotních článků, pro dnešek učiním změnu.
Následující text jsem porovnala s mými osobními zkušenostmi, shledala jej pravdivý, a s klidným svědomím jej předkládám k vašim srdcím, jelikož vím, že nebudete číst nesmysly, ale Pravdu. Ano, osobně bych jej formulovala jinak, něco bych přidala, jiné ubrala, ovšem hodnota jeho sdělení tím není snížena.
► Láska k nám přichází, aby nás něco naučila. O nás samých, o životě, o našich hodnotách. Díky Lásce někdy přijdeme na to, že věci jsou jiné, než jsme si mysleli. Jsme díky ní často ochotni zapomenout na vlastní zranitelnost a vydat se odvážně se srdcem na dlani vstříc svému osudu. Láska nám dává sílu riskovat i zranění a bolesti. Protože tušíme, že bez odvahy vyjít vstříc tomu druhému, bychom nezažili tu nádheru a krásu okamžiku, kdy se dvě srdce spojí. Kvůli tomu stojí za to riskovat. Kvůli tomu stojí za to být odvážný. Odvaha neznamená nemít strach. Odvaha je mít strach a přesto to udělat. I za cenu, že podáme ruku a strávíme byť jen vteřinu v agónii, jestli jí ten druhý přijme. I za cenu, že zaklepeme na něčí srdce a nebude nám otevřeno. Ale nikdy nebudeme muset litovat, že jsme neudělali to, co nám napovídalo naše srdce. Ať už ten druhý naše srdce přijme či nikoliv, ten krok, který mu uděláme vstříc, je na nebesích přijímán jako náš nejvyšší čin Lásky. A také za to oceněn zvláštním darem. Už jen tím, že milujeme, se naše srdce otevírá nekonečné a nepodmíněné Boží lásce, a ta nám léčí zranění a bolest na všech úrovních. Abychom nakonec přišli na to, že můžeme dát komukoliv Dar lásky a nechat to plynout jen tak bez očekávání, že nám ji vrátí.
V této době se opět po mnoha a mnoha životech setkávají „dvoupaprsky“ nebo jinak „dvojplameny“ , často se můžeme setkat s označením „Twin flame“. Jedná se o dvě části jednoho celku, které se před mnoha životy rozdělily a nyní nastává čas se spojit. Je to proto, že každý sám na sobě můžeme pracovat a duchovně růst jen do určité úrovně. Spojením se svým „dvoupaprskem“ se dostaneme dál, než kdykoliv před tím. A celý Vesmír teď nás tady na Zemi podporuje v růstu. Při těchto setkáních vždy cítíme velkou vzájemnou přitažlivost a důvěru k tomu druhému. Jako bychom se dávno znali. Někteří dokonce cítí a vnímají zvláštní neviditelné pouto, které nás spojuje. Tato setkání většinou nejsou jednoduchá, ne vždy jsou oba „dvoupaprsky“ volné. Ale setkání proběhne přesně ve chvíli, když už jsou naše duše na to připraveny. Ve fyzických rovinách ještě máme často na sobě hodně pracovat, a tato setkání nám umožní rychlejší růst a zpracování starých karmických zátěží. A stejně jako vždy ve svých životech máme i v těchto vztazích možnost volby. Zda tento vztah přijmout a jak se v něm zachovat a nebo to kvůli množství překážek vzdát. I když je to naše rozhodnutí, ovlivňuje také náš „dvoupaprsek“. Ale nic se neděje náhodou. Vesmír nás spojil přesně v tu chvíli, která byla nejpříznivější pro náš růst. Jen to někdy na té vědomé úrovni vnímáme jako překážky nebo strach. Proto se máme díky těmto setkáním naučit novým způsobům nazírání na svět. Věřit své intuici a svému srdci. Více než své hlavě, která nám často zabraňuje přijmout ten nejvyšší dar, který nám nebe seslalo. Tím darem je sama Láska. Čistá, nebeská. Ještě jsme se nenaučili během našich životů tento dar přijímat. Spíše se snažíme svým rozumem v sobě potlačit jakékoliv city, v obavě, že opět budeme zraněni, že opět přijde bolest. Bez naší odvahy tentokrát to risknout to ale nepůjde. Pokud najdeme v sobě dost víry a opřeme se o ni, pak nás povede sama Boží láska. Když nás dovedla až sem, pomůže a povede nás i dál. Na cestách našich srdcí máme vždy šanci na podporu Vesmíru. Stačí jen o ni požádat a pak věřit, že přijde. A ona přijde. Vždy.
A ještě něco nám pomůže. Máme to hluboko v sobě každý z nás, jen jsme někdy možná zapomněli. Jsou to naše vnitřní poklady – víra, láska a naděje. A to všechno proto, abychom nakonec zjistili, že není nejdůležitější ten výsledek, ale samotný proces a naše poznání z něho. Ať pro nás situace dopadne jakkoliv, získáme velmi důležitou zkušenost, která nám zůstane a kterou nám nikdo nemůže vzít. Možná nás to posune o jeden schůdek, možná o dva nebo o celé patro výš k nebesům. Jedno je ale jisté. Čeká nás vítězství. Každopádně zvítězíme sami nad sebou…
„Kdykoli kdekoli se dvě srdce spojí, posunou tím svět o kousek blíž nebi.“
–
Zda osoba uvedená, jako sepsavší tento text čerpala z jiného zdroje, či je zdrojem prvotním potvrdit nemohu:
Pro http://www.vnitrnibohyne.cz napsala Celestýna. Tento článek v nezkrácené a neupravené podobě je možné volně kopírovat a dále publikovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámky.
Zaujalo mě,, že tomto článku je psáno Boží láska,, přečetl jsem hodně o lásce dvojplamenu, ale málo kdo mluví o Pána Boha, šokuje mě jak úchvatně chválí tuto lásku, ale ani jeden z dvojice dvojplamenu nemluví o zázrak, každý říká že je to vzácní, můžu potvrdit ano je to vzácní, já bych řekl poklad,, láska dvojplamenu je světlo a temnota,, proto je to těžké, jeden se upíná na materiální zabezpečení a druhý by byl ochoten dát všechno i svůj život, bohužel tak to je,, ale láska vás povede,, přijde odpuštění a následně harmonizace, láska dvojplamenu je věčná,, co Pán Bůh spojil to člověk neoddělí,, dvojplameni jsou jedna duše rozdělené dvou tělech, polovina posvátna žena a druhá polovina posvátný muž.
Pěkně napsáno. Děkuji.