Děkuji tímto mizivému počtu Čechů, popřípadě obyvatel jiných zemí, a to těm z Vás, jež jste inteligentní. Čili stavíte se na stranu Pravdy, lidskosti, zdravého rozumu, nevzdáváte se – jste tedy vzácné osobnosti a jste na těchto stránkách správně! Následující řádky prosím nejsou určeny Vám, ale zbytku, tedy zhruba 96 % ostatních. Takže? 96 % většino, máš odvahu číst dále?
Sdělení je psáno formou mnou vyvinuté psychologické metody. Některá slova v něm uvedená v běžném životě neužívám:
Pokud se rozhlédneme kolem sebe, v podstatě v rámci lidského společenství celé této planety, vidíme obraz nadvlády menšiny nad většinou. Většinou se jedná o nadvládu uplatňování vykořisťování pomocí „krutého“ zacházení a uplatňování moci nad „lidmi“, kteří si toto, pro lidský druh zcela nepřirozené chování nechají líbit. (V této chvíli při psaní zvracím, jelikož při představě této viditelné skutečnosti se mi dělá zle z obou stran, jak vykořisťovatelů, tak dobrovolně vykořisťovaných)
A v této následnosti je nasnadě se ptát: „Proč se Vám, tedy většině z Vás lépe VLÁDNE krutostí a silou?“ Ale to je přeci jednoduchá rovnice ne? Níže uvedené mám ověřeno mnoha lety pobytu na této krásné planetě, pokrytou podivíny, jež se nazývají „lidé“:
► Každou chvíli se Vám něco nelíbí a nadáváte. Což je v pořádku, co by se Vám v této morbidní společnosti, její nefunkčnosti, vybočenosti a psychopatické vyšinutosti mělo líbit, že? Ovšem ono nadávání je většinou vše, k čemu jste schopni se odhodlat. Poklábosíte si o tom s kamarádem, sousedem, kolegou v práci. Všichni se při tom navzájem slovně poplácáte po zádech, jak Vám ono nadávání jde, a jaký je v tomto státě, popřípadě na planetě nepořádek, jak zde nic nefunguje. Prásk! Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Poté se rozejdete do svých domovů, kde si hrajete na to, jak jste šťastní a spokojeni. Problém ve vašich mozcích je ovšem ten, že toto je zhruba vše, co Vy, jakožto lidský druh dokážete. Umíte pouze nadávat do prázdna. Energie této vypuštěné nadávky se z prostoru „odrazí“ a vrátí se k Vám zpět. Vy ji chytnete do ústopysku, ze kterého jste ji vypustili, chvíli ji tam ponecháte, poválíte, jako olej a opět vyplivnete zpět směrem ven. A tento úkon v podstatě vykonáváte desetiletí, staletí, snad i tisíciletí…
Nadávání je – řekla bych v podstatě jakýmsi vaším národním, či celoplanetárním sportem, že? Ovšem tímto nic nevyřešíte. Ale Vy nic jiného neumíte, respektive jste líní učinit víc. A bojíte se!!!!!! Bojíte se vystrčit nos z té vaší díry, v níž se skrýváte před Světlem. Žijete ve Tmě, která je vaším nejlepším přítelem a spojencem. Neustále proto o něco zakopáváte, padáte, lámete si nohy a duše. Jste slepí, jako patrony z druhé světové, pohřbené na bitevních polích. Jste dávno za zenitem. A je jedno zda je Vám patnáct, nebo sto padesát let…
Jste při tom hrůzně až slizce roztomilí, ovšem toto mírné přirovnání zmiňuji pouze proto, že Vás mám ráda. V opačném případě bych se Vámi vůbec nezabývala, jako téměř všichni ostatní. Kašlala bych na Vás, jako na špinavé prádlo válící se na cestě, o kterém nikdo neví, komu patří. Vy ale nejste prádlo, JSTE LIDÉ. Že jste to nevěděli? Tak teď to víte! Jak se chovají LIDÉ? Žádné desatero přikázání k tomu nepotřebujte. Zeptejte se ve svých srdcích, tam je odpověď.
► Jste SLABOŠI: Na Vás postačí trošku se zamračit a už utíkáte do svých děr! Co kdyby jste příliš vyčnívali z řady? V takovéto pozici se necítíte dobře. Jelikož v této pozici je vidět, jak jste krásní, máte odhalenou duši. A krása vaší duše i její Světlo září tolik, že se bojíte. Máte strach, že by jste mohli oslepnout. Světlo ovšem naopak probouzí a ukáže cestu vašim krokům…
Pokud nadáváte, stěžujete si a někdo na Vás zvýší hlas, stáhnete se do klubíčka, sklopíte zrak i uši, jako králík v trávě. Jen zezelenat, aby Vás nebylo vidět.
Necháte s sebou orat a vláčet, dovolíte těm, jež jsou na nižší úrovni, aby s Vámi vyorali hluboké díry do země, kde později zakopou vaše ústa.
Dovolíte každému vykořisťovateli, aby se vysmíval do vašich očí a ponižoval Vás. Klidně mu to dovolíte! Och ano, já zapomněla, Vy za rohem budete potichu nadávat, ovšem pouze tolik, aby Vás nebylo příliš slyšet…
Necháte se zlomit, nebráníte ostatní, i když jste všichni Jedním. Jste v podstatě, dalo by se nazvat – obyčejní podrazáci. Podrážíte nohy druhým, tím i sami sobě a v této následnosti celé společnosti, neboť vše je CELEK.
► Nejste jednotní! Nedokážete se shodnout ani na tom, jakou barvu má nebe… Společnost, jež netáhne za jeden provaz je slabá.
► Posloucháte, jako ovce bez vůle: Když Vám někdo přikáže – jdi doleva, půjdete doleva, stůj na místě, budete stát. Nebude se Vám to líbit, ale nic jiného neuděláte.
Jste, jako loutky bez vůle, zákusek prostý vůně, barvy a příchutě.
Vy doslova potřebujete, aby Vám někdo říkal, co máte dělat. Sami nevykročíte. Jste, jako hadrové panenky, se kterými si kdekdo může dělat, co se mu zlíbí.
–
Krutost a síla utlačuje pouze slabé. A těmi jste Vy, respektive – těmi jste se stali na základě vaší vlastní vůle a vlastního svobodného rozhodnutí. Chcete slabými být. Vyhovuje Vám krutost, vyhovuje Vám síla. Neboť ty s Vámi pohnou tam, kde je Vás třeba mít. Vy sami neumíte sami existovat. Jako stádo ovcí, podél něhož pobíhá a štěká pes. Posloucháte, jako psi při výcviku. „Sedni, lehni, přines“. To je vaše krédo, vaše volba.
Vy ovšem nejste psi, ani ovce!!!!! Nejste „lidé“, ale LIDÉ – SVOBODNÉ BYTOSTI – JEDNOTA.
Lena Orio – léta páně 2019
