Vítání chlebem a solí se řadí ke slovanským zvykům a jde o projev úcty k pozvaným hostům, jež danou zemi navštíví. Ať je toto aktivum zvykem slovanským či jakýmkoli jiným, dle mne jde především o projev úcty k lidskosti a zemi.
Jak vnímám nabízený chléb: Chléb a sůl jsou dle mne posvátné. Jde o dary dané země, které obsahují její sílu. Je v nich obsažena vůně krajiny, zalité sluncem, kropené deštěm, zkoušené neúprosnými vrtochy počasí i hlazené jemným vánkem, který pofouká rány v zemi, jež způsobí neúprosná příroda.Každá země má svou vůni, která je pro ni specifická, dána krajem a územím místa, v němž se nachází.
Chléb jedné země bude mít jinou chuť, než chléb země jiné. Chléb taktéž odráží „chuť i vůni“ daného národa, který do jeho výroby vloží svou energii a lásku. S jakou láskou a péčí byl vyroben, tak bude chutnat.
Chléb odráží sílu svého národa. Postup výroby má proto plynout od počátku. Zrno má být zaseto v zemi, jež je obhospodařována lidmi, kteří k ní chovají úctu. Po poli, kde zrna vzklíčí se čas od času má projít člověk, který zrno zasel a držel, nebo je alespoň promnul ve svých rukou – tímto vším do „paměti“ zrna vkládá svou sílu, lásku, úctu, respekt, jež k ní samozřejmě „musí“ přirozeně chovat. Takovéto zrno lépe prospívá, tím i výsledná chuť chleba bude mít svou hodnotu.
Do celého procesu výroby chleba je nutno vkládat lidskou energii. I přesto, že v této oblasti máme moderní styl a stroje, lidskost zde musí být zastoupena! I kdyby se mělo jednat alespoň o kontakt minimální. Člověk tímto dává chlebu svůj energetický otisk, který pocítí host, jež je tímto chlebem vítán.
U celého procesu jde tedy o posvátný akt. Z tohoto hlediska si nabízeného chleba vážím. Navíc – řekne mi „něco“ o lidech, kteří mi jej nabízí.
Sůl je rovněž látka, jež vyprodukuje daná zem a má svou sílu, která je specifická pro zeminu, kraj, z kterých vzešla.
Chápou a cítí toto dnešní státníci a jejich manželky, jež jsou zváni na návštěvy do jiných zemí a vítáni chlebem a solí? Když čas od času sleduji, jak se tito lidé křiví, když mají okusit chleba, jež je jim nabízen hostiteli při příjezdu, obávám se, že ne!
Navíc, je třeba sledovat, jakým způsobem host podaný chléb ochutnává. Dle toho se pozná, jakou úctu, respekt host má, jak k národu, tak k zemi z níž tento národ vzešel. Musí tam být srdce! Dalo by se říci, že jde o posvátný akt.
Pokud v tomto ohledu dá host najevo neúctu, povrchnost, pak je zahodno jej bez milosti vyhostit ze země! S takovýmto člověkem se nedá nic vyjednat, ostatně proč jednat s někým, kdo si nedokáže vážit hostitelského národa? Takový člověk není hoden zájmu.
Toť vše.
Lena Orio
